Shared posts

19 Mar 08:52

Kant Goes to Poker Night




08 Mar 13:40

The Council of Elrond







On second thought, maybe I'll just use the ring real quick to put down this communist revolution. In fact, maybe I should work with Sauron to stamp out communism everywhere...
12 Apr 09:27

The Germans Play Monopoly




I'm not sure what they expected, it was inevitable really.
12 Dec 19:56

04 Dec 2013

04 Dec 2013


This post has been generated by Page2RSS
04 Nov 11:00

Calvin and Hobbes for Thursday, October 24, 2013

by Bill Watterson
31 Jul 17:00

Helplessly

by John Casey

There is a logic version of the following cartoon:

Perhaps with a stress on the “helplessly.”

28 Jul 16:48

Calvin and Hobbes for Monday, July 22, 2013

by Bill Watterson
16 Jul 08:39

Calvin and Hobbes for Monday, July 15, 2013

by Bill Watterson
07 Jul 09:15

Calvin and Hobbes for Saturday, July 06, 2013

by Bill Watterson
25 Jun 08:14

24 Jun 2013

24 Jun 2013


This post has been generated by Page2RSS
22 Jun 15:53

Calvin and Hobbes for Friday, June 21, 2013

by Bill Watterson
19 Jun 06:02

Calvin and Hobbes for Monday, June 17, 2013

by Bill Watterson
09 Jun 17:35

June 09, 2013


Oh man! You geeks are the best. Please help us hit 750 buyers today.

http://www.kickstarter.com/projects/weiner/trial-of-the-clone-2-wrath-of-the-pacifist
07 Jun 10:04

Calvin and Hobbes for Wednesday, June 05, 2013

by Bill Watterson
02 Jun 06:38

And that’s the best way to respond to: “WHY AREN’T YOU ANSWERING YOUR PHONE?”

by Jenny the bloggess

Conversation with Victor after the 40,000th time I failed to answer my phone:

Victor:  I AM GOING TO STRANGLE YOU.  WHY DON’T YOU EVER FUCKING ANSWER YOUR PHONE WHEN I CALL YOU?

me:  I didn’t hear it because I was too busy yelling at some idiot who claimed that you weren’t the most understanding and patient husband in the world.

Victor:  I…don’t even know what to say to that.

me:  You should probably just say “Thank you.”

 

The 40,001st time I failed to answer my phone:

Victor:  AAAAH.  IT’S A PHONE, JENNY.  JUST ANSWER IT.

me:  *mumble mumble*

Victor:  What?  What are you saying?

me: *mumble mumble*

Victor:  WHAT?

me: That was me practicing what it would sound like if I was gagged and bound and finally answered the phone with my nose to tell you which abandoned warehouse I was stuck in.  And you failed.

Victor:  WHAT?

me:  Because maybe that’s why I wasn’t answering my phone.  Maybe it was to make this drill seem more realistic.  I can’t just reach my phone immediately if I’m tied up.  IT TAKES FINESSE.

Victor:  You’re killing me here.

me:  It won’t always be a drill, Victor.  Get your shit together.

 

The 40,002nd time:

Victor:  YOU HAVEN’T ANSWERED YOUR PHONE IN HOURS.  I’VE BEEN WORRIED SICK THAT YOU’D BEEN MANGLED IN AN ACCIDENT.

me:  But I wasn’t.  I just turned the ringer off accidentally.  You must be very relieved.

Victor:  RELIEVED?  I’M PISSED.

me:  Well, that’s really the very opposite emotion to have when finding out that your wife is less-mangled-than-expected.  I think maybe you need to re-prioritize and call me back when you’re less confusing and ready to apologize.

 

The 40,003rd time:

Victor: HOW WOULD YOU LIKE IT IF THE ROLES WERE REVERSED?  WHAT IF I JUST NEVER ANSWERED YOUR CALLS?

me:  Hello.  I just found this phone.  I’m not Jenny.

Victor:  I FUCKING KNOW IT’S YOU.

me:  The girl who dropped this phone is inside a flaming building saving orphans. She told me to hold her phone for her in case you called.  How are you?

Victor:  Seriously, why can’t you just answer your phone?

me:  Why is the sky blue?  Why can’t they just make orphans fire-proof?  Frankly, we could ask these questions all day, but the main point is that your wife is a hero and you should probably bring her some egg rolls on your way home because I bet she’d like that.

 

The 40,004th time:

Victor:  AAAAARGH!

me:  You know, at this point it’s sort of your fault for expecting me to answer the phone at all.  It’s not like I haven’t set a precedent.

Victor:  JUST ANSWER YOUR DAMN PHONE.

me:  Technically if I answered right away the first time you called it would be totally out of character and would probably be a sign that I was being held hostage or something.  We should have code words so that if I ever need to talk to you in front of kidnappers you’ll understand me.

Victor:  I already don’t understand you.

me:  That’s why it’s good we’re having this conversation now.

 

The 40,005th time:

Victor:  I’m going to duct tape your phone to your ankle.

me:  That would make it very hard to talk to you.  I’m not really that flexible.

Victor:  But at least you’d answer the phone.

me:  Technically the doctor would probably answer the phone.

Victor:  What?

me:  Because I’m allergic to the latex in tape and I’d probably have a massive reaction and then I’d have to go the hospital and then they’d call the police because normal husbands don’t stick poisonous tape to their wives like some sort of deadly ankle-monitor.  And then you’d have to explain that to the police.  Who would be talking to you from my ankle.  Which would just be weird for all of us.

 

The 40,006th time:

Victor:  WHAT IF I WAS DEAD?  WHAT IF THIS WAS THE POLICE CALLING TO TELL YOU I JUST DIED?

me:  Well, that would be very depressing.

Victor:  Yes, but you’d never know because you never answer your phone.

me:  You can’t begrudge me a few extra hours of blissful ignorance.  Why are you in such a hurry to make me grieve for you?  It’s not like you’re getting any less dead, Victor.

 

The 40,007th time:

me:  OH MY GOD, DON’T YELL AT ME.  I DIDN’T EVEN HEAR IT RING BEFORE.

Victor:  Um…this is actually the first time I’ve called you today.  You actually picked up the phone the first time I called.

me:  Seriously?  That’s so weird.

Victor:  I know.  I’m so shocked that you answered that I don’t even remember why I called anymore.  My mind has gone utterly blank.

me:  Awesome.  I think we just switched bodies.

 

********

On an entirely personal note, this week has been sort of shitty, and if things keep going the way they have been I suspect that by Saturday kittens will go extinct and I’ll have my face eaten off by horses.  But just when I was feeling really sorry for myself I got a note from my editor telling me that my book (Let’s Pretend This Never Happened) has been on the NYT best-seller list for the last three months.  Which is insane.  And amazing.  And completely thanks to you and your fantastic support.  So I’m doing another give-away as a small way to say “thanks”.  Leave a comment (about anything) and I’ll randomly pick a few winners to get signed copies of my book.  Or, if you already have my book I’ll just give you the $15 and you can buy something by Neil Gaiman.  That guy’s amazing.

29 May 12:20

Photo



28 May 08:02

Cosi mi říká, že profesor by měl mít tvídové sako

by Marek Picha
Šéfredaktor Týdne František Nachtigall ve včerejším editorialu obhajuje názor, že Putna by neměl být profesorem. Svoji tezi podporuje následujícím argumentem:
  • 1. Profesor by měl být moudrý a úctyhodný.
  • 2. Putna se nechoval důstojně.
  • 3. Tudíž Putna neměl být navržen na profesora.
K oběma premisám jsem se vyjádřil v předchozím postu. Není mi jasné, co Nachtigall míní moudrostí, avšak úctyhodnost je hodnocení intelektuálních a morálních kvalit, důstojnost pak hodnocení estetické. Pochopitelně se odpůrce takového vidění vysokoškolského pedagoga musí ptát, jak dané premisy Nachtigall podporuje. Proč by měl být člověk s titulem profesora vedle své odborné a pedagogické způsobilosti vázán i způsobilostí morální či estetickou? A zde to začne být zajímavé. Nachtigall píše totok:
Titul profesora by měli získávat lidé nejen za znalosti, ale i za to, jak vystupují, mluví, chovají se... Asi je to staromódní názor, nevím. Ale cosi mi říká, že bychom někdy trochu staromódní být měli. Kdysi byla i maturita něčím výjimečným. Dnes už je divný ten, kdo nemá titul bakaláře, magistra či inženýra. Ale není to proto, že jsme vzdělanější. Je to bohužel proto, že tyto tituly postupně degradují. A to se rozhodnutím Univerzity Karlovy teď děje i s titulem profesora. A to je škoda.
Moje první poznámka se týká podpory premisy 1. Nachtigall argument rozvádí takto:
  • A. Je staromódní názor, že profesor by měl být moudrý a úctyhodný.
  • B. Měli bychom být v daném případě staromódní.
  • 1. Tudíž profesor by měl být moudrý a úctyhodný.
Sice se to tváří všelijak, ale jde o důraz na tradici. Nachtigall říká, že profesor byl tradičně XYZ, tudíž by měl být XYZ i nyní. Klíčová otázka zní: Proč? Proč by tomu tak mělo být i nyní? Proč se nedomnívat, že (morální a estetická) úctyhodnost a důstojnost jsou jen nahodilé průvodní jevy pokročilého věku či ztráty kontaktu se světem, přičemž profesoři jsou obvykle starší a obvykle neví, co frčí? Názorněji, v čem je Nachtigallova premisa 1 lepší než premisa Profesor by měl mít šedivé vlasy a nosit brýle?

Druhá poznámka se týká podpory premisy B. Proč bychom se měli v daném případě řídit tradicí? Pozorně se podívejte do textu, jak je tahle premisa zdůvodněná. Ano, pomocí "cosi mi říká". Nechci na tuhle formulaci útočit z dialektického hlediska, protože by to bylo příliš zřejmé, příliš snadné a hlavně to nejspíš nebylo míněno jako argument. Chci jen upozornit, že tento zdánlivě pouze stylistický obrat má sice drobnou, přesto však přesvědčovací roli. Cosi mi říká... bude publikem hodnoceno trochu jinak než domnívám se... Tou první, odosobněnou formulací totiž jakoby necháváte promlouvat vnitřní smysl pro správné jednání (my, filozofové, bychom v návalu slabosti řekli daimonion), který má z takového přesvědčení dělat něco víc než jen prostou domněnku. Někdy je efekt zesílen ještě více odosobňujícím Nemohu si pomoct/Chci vám věřit/ Rád bych s vámi souhlasil, ale cosi mi říká... Je to prostředek podobného druhu jako pasivní konstrukce; cílem je vložit mezeru mezi tvrzení a protagonistu. A vyhnout se tak důkaznímu břemeni.

Třetí drobná poznámka se týká paralely v závěru. Autor vedle sebe staví snížení nároků na získání magisterského/inženýrského titulu a snížení nároků na získání profesorského titulu. Nezohledňuje, že v prvním případě jde o snížení nároků na odbornost, ve druhém jde o snížení nároků na zjev. Taková analogie může být kontraproduktivní. Čtenář si díky ní může uvědomit, že (a) odborné nároky se v případě profesorů nijak nesnižují a zároveň (b) není to tak dávno, co se vznášely nároky i na důstojný zjev magistrů a inženýrů - přičemž dnes již něco takového považujeme za nerelevantní. Chci říci následující, díky použité analogii si publikum paradoxně může lépe všimnout, že nároky na titul profesora jsou stejného druhu, jako byly dříve nároky na jakýkoli vysokoškolský titul. Přičemž takové nároky nejsou dnes na absolventy ani vznášeny, ani jimi nejsou dodržovány. Položením titulů vedle sebe prostě vynikne nezdůvodněná odlišnost kritérií.

25 May 20:19

25 May 2013

25 May 2013


This post has been generated by Page2RSS
25 May 20:19

Comic for May 25, 2013