Celosvětová perestrojka a role Donalda Trumpa
Od nedávného amerického bombardování v Sýrii je svět v šoku z tzv. obratu D. Trumpa a nejčastější názor, který se objevuje, je zklamání. Protože na rozdíl od většiny jsem v postavě D. Trumpa neviděla zachránce USA, natož světa, pokusím se popsat, proč pro mě postoje D. Trumpa zklamáním nejsou, ba proč mi naopak do celkového dění zapadají. A protože všechno podstatné už jsem ve spoustě článků popsala, budu se v mnohém opakovat, jen se pokusím to dát do nových souvislostí.
Úvod – Globální prediktor (GP)
Opět musím začít tím, že moje pozorování světa začalo někdy před cca 25 lety, kdy jsem si sama pro sebe objevila, že v souladu s principem jang a jin Západ končí, protože žezlo přebere Východ. A dedukovala jsem tak nejen s ohledem na velký vesmírný cyklus, na jehož konci se lidstvo nachází, ale i vzhledem k tak zjevnému faktu, že přenese-li se západní styl života na celý svět, zeměkoule to prostě nevydrží. A proto logicky když jedna strana má jít „nahoru“, druhá zákonitě musí být „uložena ke spánku“. A protože s tvrzením, že Čína se stane novou velmocí, jsem tehdy byla k smíchu, začala jsem se zajímat o světové dění jen proto, abych nacházela důkazy.
Vývoj od té doby pokročil, ale můj pohled, že Západ končí, je beze změny zásadním po celou dobu. Mezitím jsem svůj pohled obohatila o spoustu nových informací. Na začátku jsem se opírala jen o fakt, že proces konce jedné a začátku nové kultury je nezastavitelný proto, protože v minulosti se vždy potvrdilo, že za každého tzv. „lámání Věků“, které se opakuje v intervalech cca dva tisíce let, vždy nějaké kultury končily a nové začínaly a proto ani naše doba – končící Věk Ryb a počátek Věku Vodnáře – nemůže být výjimkou. A že vždy se tak dělo spontánně ve smyslu „Jak nahoře, tak dole“.
Když jsem však hledala důkazy, jak tomu co dva tisíce let bylo s kulturami v minulosti, časově stopy skončily v době před cca 10-12 000 lety, tzn, v době, do které je datována Atlantida (a velké tání ledovců) a geograficky končí na území dnešního Turecka – v místě hory Ararat a v místech, kde stojí nejstarší nalezená stavba světa z cca 10. tisíciletí p.n.l., Göbeklitepe. Ale přesto platí, že nejstarší kultury, jejichž existence je dokazatelná (a oficiálně popsána) jsou po Číně a Indii jen Sumér, tvz. kolébka lidstva a – Egypt. To už jsem se ve svém pozorování posunula k tomu, že v případě Egypta mě zaujaly dvě věci: první, že tato kultura jako jediná dokázala dobu „lámání Věků“ překonat a jako naprostá výjimka se udržela až tři tisíce let. A druhá: kam se člověk v naší době podívá, všude vidí symboly Egypta (americkou bankovkou počínaje a hudebním průmyslem konče).
A jestli jsem si kdysi myslela, že proces lámání Věků je vždy jen spontánní záležitostí v souladu s vesmírnými cykly, tady jsem se dostala k nejrůznějším tajným spolkům a s nimi k tomu, že vesmírné cykly sice fungují, ale že Někdo chce znalosti a vědomosti o nich použít tak, aby dění na Zemi řídil k obrazu svému (psala jsem o tom v sérii článků zde). . Přesněji – že Někdo události na Zemi řídí právě podle vesmírných cyklů a že ten Někdo o nich možná má povědomí mnohem hlubší, než si dokážeme představit – a že to povědomí může skutečně sahat až k oné bájné Atlantidě (k tomu se mi hodné pozornosti jeví toto video ).
Někde v té době jsem se seznámila s myšlenkami, které prezentuje V.V.Pjakin a nepřestanu být vděčná, že mě osud k těmto informacím zavál – pro mě to bylo úžasné doplnění a překročení všeho, k čemu jsem sama došla. Když to shrnu – Egypt nejen jako kolébka moci, která dosud trvá, ale Egypt jako moc, která si z židovského národa vytvořila nástroj k ovládnutí světa. Nepřekonatelnou se pak pro mě stala informace o bitvě u Kadeše, kde měl faraon Ramses II. prohlásit, že za tři tisíce let se ukáže, že bitva s Chetity (a něco mi říká, že Chetité byli obdobou Slovanů) neskončila nerozhodně, ale že to on Chetity porazil (O bitvě u Kadeše jsem psala zde). A proč mi ta informace přijde nepřekonatelná? V té době zbývalo do konce našeho lámání Věků právě oněch tři tisíce let a to znamená, že právě v současnosti by se mělo ukázat, kdo vlastně byl (bude) vítězem: GP anebo „Chetité“ (Rusko?). „Náhodou“ byl ve stejné době vytvořen židovský národ a současně vznikla Bible a co můžeme pozorovat po třech tisíci letech? Kromě dalšího tažení proti Slovanům má dojít i k likvidaci židovského (již nepotřebného ?) národa – „2/3 světového židovstva mají být zlikvidovány“ s tím, aby majetky, které ve službách světové moci nabyly, přešly do rukou světové moci.
A tím se dostáváme ke „světové moci“ a tedy i k pointě toho, proč k článku o D. Trumpovi vkládám tento úvod. Podle učení V.V.Pjakina a spol je tato moc pojmenována jako Globální prediktor. Nikdo neví, koho si za tím představovat a nevím to ani já. Mnozí za označením vidí nějakou entitu, která se dožívá tisíce let či snad žije mimo naši planetu, já jsem nic z toho nepřijala a podle mě jde „jen“ o velmi konzistentní systém vládnutí, táhnoucí se staletími, předávaný z generací na generace a soustředěný v rukou několika úzce propojených kruhů, církev nevyjímaje. A moci, která se řídí vesmírnými cykly. Ve výsledku pro mě ale není podstatné, kdo to je, ale to, že taková moc existuje. A že její základní charakteristikou je ovládnutí planety a lidstva jako celku – proto jí jde o řízení světa v globálu, ve kterém jsou jednotlivé národní státy pouze figurkami na šachovnici. Přijmout, že taková moc skutečně existuje, je na uvážení každého, kdo však toto tvrzení přijme, ten se na zásadní světové události bude vždy dívat optikou, co takové události znamenají v GLOBÁLU – tedy nikoliv jen pro země, ve kterých k zásadním událostem dochází.
Zjevná role globální moci (GP) v novodobé historii a v naší současnosti
Když v novodobé historii pomineme události za Napoleona, Lenina a Hitlera, tak posledním zjevným projevem GP byl rok 1989 a tehdejší „spontánní“ pád komunismu, po kterém se „náhodou“ z USA a SSSR staly přátelé… Dnes je každému jasné, že vše bylo dlouho a pečlivě připravováno a že ve finále byli jen do čela na obou stranách dosazeni správní lidé – Reagan a Gorbačov. A že takový proces mohl zorganizovat jen někdo, kdo měl své lidi na obou stranách a kdo nehleděl na zájem žádné strany, ale pouze na svůj globální zájem. A zatímco davy v ulicích věřily, že to ony si vybojovaly pád totality, ve skutečnosti jen oslavovaly to, co jim naservíroval GP. A neměly potuchy, že perestrojkou v Rusku GP právě zahájil velkou perestrojku světa, která se potáhne i celým 21. stoletím (dokončeno by mělo být kolem roku 2100-2150, kdy zemská osa bude mířit k Polárce). A o co v této globální perestrojce jde?
Rok 89, rozpad SSSR a konec bipolárního světa – první krok globální perestrojky
V souhrnu jde o to ukládání euroatlantické kultury „ke spánku“ a předávání moci Východu, ale jako o samostatnou kapitolu jde opět o Rusko – o jednu šestinu planety, na které žije jen 150 milionů lidí. Kteří ovšem jsou tak „vzpurní“ (slovy K. Marxe „vzpurná slovanská verbež“), že ani za tisíc let snažení GP tuto část planety neovládl. A konkrétně pak jde o to, že událostmi roku 89 GP odstartoval plán na zrušení bipolárního světa, na jehož konci má být multipolární svět s mocenským centrem na Východě. Prvním krokem proto byl pád komunismu a rozpad SSSR (zrušení bipolarity USA vs. SSSR) a druhým je ukončení vlivu USA (zrušení unipolarity Pax Americana).
Tady nutno dodat, že bipolární fungování světa GP podle všeho neměl v plánu a že nešlo o nic jiného, než o nutnost poté, co mu nevyšlo tažení na Rusko ani Leninem ani Hitlerem a k udolání Ruska načas vsadil na vzájemnou soutěživost dvou stran světa (pozn.: „načas“ – podle některých zdrojů to mělo být na dobu 50let, tzn. dobu cca dvou generací, než se zapomene na zvěrstva fašismu a než bude moci vzniknout nové velké Německo). V běžícím století ropy však soutěživost přinesla takové plýtvání přírodními zdroji a přemnožení lidstva na straně jedné, vývoj zbraní, které mohou zničit planetu na straně druhé a k tomu takové posílení světové moci USA, že pro GP se situace začala stávat nezvladatelnou a bylo nezbytnou nutností tento stav změnit. Rok 89, kdy vše dlouze připravované bylo spuštěno, se stal revolučním rokem, ale je tady taková zajímavost, že v tomto roce astrologicky došlo k unikátnímu seskupení planet v Kozorohu, symbolizující revoluci a následný rozklad starých mocenských struktur.
V době pádu komunismu Čína zdánlivě stále „spala“, ve skutečnosti však v té době GP už nějakých 20 let předával Východu žezlo (Kissinger a Nixon v Číně ), zatímco Spojené státy po rozpadu SSSR naplno uvěřily myšlence, že jejich Pax Americana je konečným cílem GP. Ve skutečnosti šlo jen o přechodné období unipolárního fungování světa, jehož zrušení je druhým krokem globální perestrojky. Toto období však mezitím vstoupilo do povědomí jako „globalizace“, tzn. jako jedna centrální světová vláda s centrem v USA. A od GP to byl ve výsledku tah velmi mazaný, neboť svět uvěřil, že „globalizace“ a GP (globální moc) je jedno a totéž. A tudíž že chce-li svět bojovat proti GP, stačí mu bojovat proti USA, resp. proti Spojeným státům pod vedením Obamy případně Clintonové. Tím GP dokonale připravil půdu 1) k celosvětovému odporu proti USA a tím k jejich žádoucí dehonestaci a 2) k podpoře takového prezidentského kandidáta, který bude vystupovat proti globalizaci a tím vyvolá dojem, že bojuje proti GP. Což následně přineslo ovoce v podobě přesvědčení, že vítězství D. Trumpa je porážkou GP, zatímco GP si v klidu pracuje dál.
D. Trump, izolace USA a konec unipolárního světa (konec globalizace „Pax Americana“) – druhý krok globální perestrojky
Zatímco s Gorbačovem a rozpadem SSSR GP zrušil bipolární dělení světa, s Trumpem a izolací (a rozpadem) USA chce zrušit i unipolární fungování světa. A tady si dovolím zdůraznit důležité malé „pozor“! – řídit svět v globálu, tzn. bez ohledu na zájmy jednotlivých států, není totéž, co jedna centrální světová moc, tzv. globalizace! Globální moci – GP je totiž úplně jedno, jestli světu vládne z jednoho centra či z několika center současně, pro něj je důležité pouze to, aby vždy měl své lidi na správných místech. Tzv. „globalizace“, která ve skutečnosti znamenala vládu USA nad celým světem, se pro GP naopak stávala tou nejhorší formou fungování světa, neboť tím mu vznikla dosud největší konkurence a vzhledem k vojenské síle USA se také stala nejkritičtější formou. A když se podíváme na všechny nadnárodní korporace, nadnárodní média, nadnárodní dohody a smlouvy, v neposlední řadě také na na různé neziskové organizace a zdroje jejich financování, tedy na všechno to, co je spojováno s globalizací, tak vše má kořeny v USA a vše má přinášet výhody USA.
Proto jestli si dnes někdo nejvíce nepřeje globalizaci, tak je to právě GP. Proto rozklad nadnárodních dohod a smluv (TTIP, TPP ale i EU), stejně jako politika izolace USA a celosvětově zaváděna nacionální rétorika k budování národních států, to vše se děje v zájmu GP. Jako protiklad ke globalizaci (a zdůrazněme, že globalizaci Pax Americana, protože z hlediska ovládnutí světa jiná neprobíhá a neprobíhala) GP právě naplno zahájil proces velkého „Rozděl a panuj“. Ten však ve výsledku není ničím jiným, než odstavováním USA od moci a tím ukončování unipolárního fungování světa. A v souhrnu jde o druhý krok procesu, započatého rokem 1989 – do budoucna ani bipolární ani unipolární, ale už jen multipolární svět.
Když se na události podíváme touto optikou, pak je od začátku jasné, že novým americkým prezidentem se musel stát člověk, který bude naprostým protikladem toho, o co usilovaly všechny dosavadní vlády před ním bez ohledu na strany a že jeho úkolem bude odstavit celou dosavadní moc (a mým pohledem nejen americkou, ale celkově euroatlantickou) způsobem, jako to udělal Gorbačov v případě komunistů. Ale když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco Gorbačov mohl vsadit na rétoriku otevírání se Západu a svobody, která byla logicky přijímána s nadšením, D. Trump takový kalibr v ruce mít nemohl. Měl však jiný a to díky tomu, že GP nechal ještě čtvrt století po ruské perestrojce fungovat unipolární svět i s jeho zaváděním „globalizace“ a že B. Obama ve finále sloužil žádoucím úpadku USA. A to byla dostatečně dlouhá doba k naštvání lidí tak, aby na ně zabrala rétorika antiglobalizace, nacionalismu, národních států, izolace z velkých celků a rétorika nové silné Ameriky, která bude zcela soběstačná.
Věta D. Trumpa „Dělejte to jako já“ pak na lidi obzvláště v Evropě fungovala stejně, jako Gorbačovovo volání po svobodě, nemluvě o tom, že tak jako za Gorbačova dostával stále větší slovo disent, D. Trump na tom, o čem do té doby psala jen alternativa, téměř postavil svou volební kampaň. Výsledkem je (bylo?) nadšení z D. Trumpa, které překročilo hranice (a v USA nadšení bylo a nic na tom neměnil odpor organizovaný „starými strukturami“), aniž by si davy uvědomovaly, že je s nimi hrána stejná hra, jako s davy v 89.
Proč unipolární svět fungoval tak dlouho
Vyvstává otázka, proč hned po pádu komunismu a rozkladu SSSR nebyl zahájen i proces odstavování USA. Kromě výše popsaného oslabování a dehonestace USA (obzvláště za Obamy), bylo nutné přestavět i Evropu (přijímání nových členů EU, později přibližování Evropy asijské straně světa), k tomu se ale americká role policajta ještě dlouho hodila GP k tomu, aby obzvláště za Clintona a Bushe pomohl jak s tažením na Rusko („spolupráce“ Clintona a Jelcina), tak s rozbombardováním Blízkého východu (11/9) tak, aby došlo k překreslování jeho hranic a aby výsledkem m.j. byla dohoda světových mocností s Íránem, který je nezbytnou součástí předávání moci Východu.
Oficiálně byl konec dominance Západu potvrzen, když Obama v roce 2016 přijal čínského prezidenta se stejnými poctami, jako před ním britská královna. Dehonestace byla mezitím potvrzována tím, že na Blízkém východě dostávalo přednost řešení Putina (chemický útok 2013) a končila útoky filipínského prezidenta na adresu Obamy či incidentem s červeným kobercem při Obamově příletu do Číny. Shrnuto: všechny události posledních byly přípravou k odstavení Západu a v závěru už GP potřeboval jen dvě věci: oddělit od Evropy její atlantickou součást, k čemuž došlo Brexitem, a poté dostat do čela USA prezidenta, který se stane hlavní postavou jak americké, tak celosvětové perestrojky. V souhrnu však postavou, která má za úkol ukončit dominanci Euroatlantické kultury.
„Vypouštění bažiny“ – volte Trumpa
Než budu pokračovat, ještě malá vsuvka k našemu lámání Věků. Optikou vesmírných cyklů, kdy cca co dva tisíce let kultury končí a vznikají, končí i naše Eutoatlantická, která před dvěma tisíci lety vznikla ze semen Římské říše, přičemž přijala nejen tehdejší vynález demokracie, ale také Césarovo „Přišel, viděl, zvítězil“, k tomu si však nově přibrala Bibli a do současného stavu vyrostla především díky Řeckem vynalezenému atomistickému přístupu ke světu, kdy jen vše měřitelné a vážitelné se počítá.
A stojí za připomenutí, že za minulého lámání Věků – konce Věku Berana a počátku Věku Ryb – se zásadní události odehrály v průběhu JEDINÉHO století: šest set let trvající demokracie a systém republiky selhal, když senátoři Řím rozkradli a když sucho a neúroda přinesly hlad. Když chtěl César obnovit monarchii, byl v roce 44 p.n.l. zavražděn, načež vznikly velké občanské války, současně už ale byl očekáván příchod Mesiáše a přibližně v téže době se narodil a byl ukřižován Ježíš – a rodilo se nové náboženství, jehož vyznavači byli označování za barbary. Zakrátko nato, v roce 70 n.l., Římané dobyli Jeruzalém, ze kterého zůstala jen Zeď nářků, ještě předtím, v roce 64 n.l., snad přímo symbolicky Nero Řím zapálil (bylo 9/11 obdobou?) a vše v roce 79 n.l. dokonal Vesuv, který zasypal Pompeje. Řím s obnoveným císařstvím ještě nějaký čas pokračoval, ale jeho sláva, stejně jako „Všechny cesty vedou do Říma“ už přestávalo platit a marné bylo i stavění zdí proti „barbarům“ ze severu, jejichž tažení bylo dokonáno za velkého stěhování národů v 5.-6. století n.l. – tehdy už ovšem s tím, že v budoucnu to budou křesťané, kteří paradoxně v tom Římě, který Ježíše ukřižoval, budou mít zástupce Ježíše na Zemi (stalo se tak ve 4. století, kdy byl zřízen papežský stolec).
Po této odbočce zpět do naší současnosti. Konec vlivu Euroatlantické říše a předávání moci asijské straně světa zahájil GP už v sedmdesátých letech (a mě stále více přijde, že to bylo m.j. způsobeno i tehdejším Ropným bodem zlomu) a zatímco svět byl stále soustředěný na vztahy USA-Rusko, GP už pracoval na projektu „euroasianismu“.
Euroasie je projektem GP
Tomuto tématu jsem se obšírněji věnovala v posledních dvou článcích (zde, zde) a protože tento má být především o D. Trumpovi, ve zkratce řeknu jen tolik, že je to projekt, jehož součástí se má stát Evropa poté, co od ní byla oddělena Británie a kde hlavní myšlenkou je Nová hedvábná stezka. A hlavními hráči mají být Čína a Írán v asijské části a Německo v evropské. Významnou roli má v projektu sehrát i Rusko, to ovšem – jak jinak – stále především jako zdroj nerostných surovin. Ještě jinak – euroasianismus není totéž, co slovanství a tady ocituji kousek myšlenek A. Dugina, kterého považuji za člověka GP (jeho tv kanál Carigrad je ruskou pobočkou Fox News, založeného R. Murdochem a mimochodem toho Fox News, kde tak často vystupuje D.Trump):
„V souhrnu A. Dugin euroasianismus vnímá jako globální dějinnou misi, která je alternativou ke stávajícímu procesu globalizace, představovaného Spojenými státy. A protože má jít o globální projekt, Dugin nepřipouští obnovení velmocenského postavení Ruska ve smyslu carského či sovětského impéria, ale Ruska mocného pouze v rámci jiného většího celku. Jinak řečeno – ruská národní idea by měla ustoupit ve prospěch nadnárodní, euroasijské ideje. V euroasianismu podle Dugina má totiž zásadní význam to, že popírá klasický etnonacionalismus a xenofobii a Eurasie podle něj představuje rasovou syntézu „bílých“ indoevropských Slovanů a „žlutých“ turkických národů.
Naprosto zásadním aspektem pak má být návrat k „pravé a autentické“ víře – k ruskému pravoslaví a případně i k šíitskému islámu (sunnitský islám podle něj je proatlantickým elementem a z toho mimo jiné plyne i jeho volba Íránu jakožto mocnosti, která stojí na straně Ruska v jeho „historicko-vesmírné“ misi). V rámci Eurasie pak v souladu s popsanými charakteristikami chce vytvořit ideál „nového člověka“, impérium prosazuje jako jedinou přijatelnou formu politické organizace a v ní kult vůdce na způsob fašismu. “ (více zde).
I z krátkého textu je zřejmé, že euroasianismus má stát na mísení kultur a dále že významnou roli v něm má sehrát ruská pravoslavná církev (pozn.: a nebylo nakonec právě o tom nedávné setkání papeže s ruským patriarchou, ke kterému došlo poprvé po tisíci letech?:)spolu se šíitským islámem. Co je ale důležité, ruská národní idea by měla ustoupit ve prospěch nadnárodní, euroasijské. V souhrnu tak Euroasie má být propojením asijských zemí s Evropou, ovšem s tím, že dominantní vliv v ní mají mít Čína a Írán, tzn. základní státy Nové hedvábné stezky, ke kterým je nutné přidat ještě Kazachstán, zatímco kolem Ruska má Nová hedvábná stezka v podstatě jen procházet. Pomiňme nyní fakt, že i v případě stěhování světové moci na Východ GP opět má s Ruskem své neměnné záměry, a podívejme se, jaké jsou největší překážky v budování Euroasie.
Ukrajina a Turecko
Tady na úvod stojí za připomenutí dvě hlášky našeho prezidenta Zemana – první o tom, že Rusko nemusí vstupovat do EU, protože jednou EU vstoupí do Ruska (a mým pohledem tím byla myšlena Euroasie), a druhá o tom, že Ukrajina je vedle Turecka jen slabou virózou. Obě tyto země pak mají společných několik věcí – obě jsou tranzitním územím ruského plynu do Evropy, jsou proto ve smyslu ekonomické izolace Ruska stejně významné, jako Hedvábná stezka, která má Ruskem procházet jen okrajově. Obě země stále nejsou členy EU, ač o to stojí a pak je tady ještě další důležitá věc: obě jsou příliš velké a ambiciózní na to, aby v projektu Euroasia nepůsobily problém.
Proto se v případě Ukrajiny pracuje na tom, aby byla rozdělena na dvě části (což navíc souvisí s plány o Rusku) a v případě Turecka na tom, aby byl jeho nejen osmanský, ale především sunnitský vliv oslaben ve prospěch Íránu (šíitského). Jak Ukrajina tak Turecko proto mají být přetransformovány tak, aby vytvoření Euroasie (a Hedvábné stezce) již nic nestálo v cestě a proto jsme svědky nekonečných konfliktů v obou případech. Ukrajina je zdánlivě mimo pozornost dění, ale to je jen zdání, protože o té ještě uslyšíme, zatímco otázka Turecka se stále aktuálně točí kolem Sýrie. A Kurdů.
A myslím, že Ukrajina a Turecko (Sýrie) mají společnou ještě jednu věc: že totiž v obou případech se GP ještě může hodit vojenská/policajtská síla USA, obzvláště, když za D. Trumpa by taková síla už nepracovala pro zájmy neoconů (globalizace Pax Americana), ale tentokrát už pro zájmy GP (a jeho světové perestrojky, jejímž výsledkem má být vznik Euroasie a multipolární svět).
A nyní se nově podívejme na roli Donalda Trumpa
Až po tomto obšírném (a přesto stručném) popisu současného světového dění a zájmů GP si můžeme udělat obrázek o tom, co vlastně je očekáváno od tak zásadní události, jako je volba amerického prezidenta, který vždy je i v pozici „prezidenta světa“ a co je očekáváno od toho současného, který dosavadní směrování USA má otočit o 180 stupňů.
V prvé řadě vidíme, že ukončení globalizace ala Pax America a za tím účelem odstavení od moci starých struktur je za účelem ukončení vlivu atlantické strany světa ve prospěch Východu a že tedy je to úkol GP! Volání D. Trumpa po ukončení globalizace, po izolacionismu a jeho boj s neocony proto není veden nějakými jeho národními zájmy, ale je v zájmu GP.
Přátelství D. Trumpa s N. Faragem, jeho věta „Dělejte to jako já“ a dále jeho obvolávání lídrů evropských zemí, jestli hodlají vystoupit z EU, je spojeno s dalším úkolem GP – s prací na rozpadu EU tak, aby v čele Nové Evropy, tentokrát proasijsky orientované, stanulo opět Německo.
D. Trump chce přátelství s Ruskem – tomu by se dalo věřit, nebýt tak mocného vedení D. Trumpa H. Kissingerem, a to už v době předvolební kampaně, kdy H. Kissinger cestami do Ruska připravoval k této rétorice půdu. Takže i přátelství s Ruskem je úkolem od GP a tím jej nelze nazvat jinak, než „přátelstvím“ na způsob Reagana – tzn. s cílem rozvrátit Rusko zevnitř, nejlépe přes oligarchy typu Tillersona.
M. Pence: D. Trump je jako Reagan, zdroj zde
D. Trump chce přátelství s Čínou – při pohledu na to, kdo má být vůdcem Euroasie, je jasné, že jde o posilování role Číny na úkor Ruska, resp. o vražení klínu mezi Čínu a Rusko, což je další úkol GP. A tady ocituji slova P. C. Robertse: „Pokud je tato zpráva pravdivá, tak nám sděluje, že starý mazák Kissinger má v úmyslu využít Trumpovo odhodlání o urovnání vztahů s Ruskem k odtržení Ruska od jeho strategického partnera – Číny./ Kissinger, můj letitý kolega z Centra pro strategická a mezinárodní studia, si je vědom proamerických elit uvnitř Ruska a vypracovává pro ně „čínskou hrozbu“, kterou mohou použít v jejich úsilí přivést Rusko pod křídla Západu. Pokud se jim to podaří, ruská svrchovanost bude ta tam, stejně jako svrchovanost jakékoliv jiné země v alianci s USA.“ – zdroj zde
D. Trump je proti Íránu – a D. Trump právě bombardoval Sýrii, což je jako by bombardoval Írán. A hned na to dal Rusku ultimátům: buď vztah s USA anebo se Sýrií (= s Íránem). Tady bych ocitovala tento text: „Odpověď přišla od B. Netanjahu, se kterým se má D. Trump spojit proto, že má u amerických „neocons“ natolik silný respekt, že pouze on může D. Trumpovi pomoci přesvědčit je, aby přistoupili na vstřícnost k Rusku. A důvod? „Netanjahu by dodal sílu Donaldu Trumpovi, který v současné době vypadá jako slabý, naivní a jeho mise je odsouzena k neúspěchu. Ale republikáni věří Netanjahuovi. Pomoc izraelského premiéra by znamenala neuvěřitelný diplomatický zisk. Izrael by pak mohl doufat ve zpřísnění sankcí vůči Íránu. Ale odpověď na otázku, zda nová aliance Trump-Putin bude sloužit dlouhodobým zájmům Izraele, není tak jednoznačná. Rusko aktivně podporuje syrského prezidenta Bašára Asada, kvůli kterému se spojil s Íránem a Hizballáhem. V případě vytvoření dobrých vztahů mezi Moskvou a Washingtonem Netanjahu riskuje ztrátu americké podpory, ale je nutné, aby se zabránilo rusko-šiítskému spojenectví.“ (zdroj a celý text zde a jen doplním, že rusko-šíitské spojenectví rovná se rusko-íránské spojenectví).
Shrnutí
GP (globální moc) od pádu komunismu a rozpadu SSSR provádí manévr celosvětové perestrojky, ve které ukončuje dominanci Západu a centrum světové moci stěhuje do Číny (ač můj názor je, že významnější má být role Íránu a s ním budování obdoby Perské říše). Rusko v tomto procesu má stále sehrávat jen roli zdrojů, avšak vzhledem k tomu, že manévr, který GP právě provádí, je natolik kritický, že by mohl skončit celosvětovou katastrofou, Rusko, které celé dění chápe, se pro GP stalo potřebným partnerem k tomu, aby celý proces proběhl bez vzniku další světové války (a to obzvláště děním na Blízkém východě). Tím se v tomto procesu z GP a Ruska stali rovnocenní partneři a co v něm oba mají společné, to je potřeba spolupracujícího člověka v čele USA. A takový přišel (byl dosazen) v osobě D. Trumpa, jehož prvořadým úkolem je perestrojka v USA – tzn. odstavení od moci neoconů. A protože americká perestrojka je základem pro perestrojku celosvětovou, D. Trump má nejen podporu a ochranu GP, ale i podporu Ruska. Aby se totiž i Rusko mohlo posunout dál, potřebuje věnovat pozornost již jen dění v rámci Euroasie a nikoliv snahám o odvrácení války s USA.
Rusko proto vítá, že D. Trump je člověkem GP a nikoliv neoconů, nic to ovšem nemění na tom, že Rusko si nepřestalo být vědomo plánů, jaké GP s Ruskem má a že před D. Trumpem jako člověkem GP se Rusko tak či tak musí mít na pozoru. A dovolím si tvrdit, že americké bombardování v Sýrii sice bylo v prvé řadě o akci GP k posílení role D. Trumpa vůči neoconům, ale já jsem v něm viděla i vzkaz Rusku v souvislosti s Čínou, kterou Putin vstupem do Sýrie v podstatě dehonestoval – ale to už se mi sem nevejde.
A celý článek zakončím tím, že D. Trump není zklamáním pro ty, kteří v něm od začátku viděli člověka GP. Ti v bombardování v Sýrii proto neviděli zradu, ale naopak ochranu D. Trumpa před neocony. A ti nebudou zklamáni ani tím, že Trump půjde na ruku GP i v případě Turecka(Sýrie) a Ukrajiny, a to tak, že proti Rusku. Ale o tomahawcích a o dalším více v jiném článku.
Přesto na na závěr jedna aktuální a s článkem související zpráva: V Berlíně bylo přijato memorandum o vytvoření obchodního koridoru od Lissabonu po Vladivostok – zdroj zde.
-Pozorovatelka- 19.04.2017
Bezradnost Spojených států v Afghánistánu vnímají nejen regionální síly, které už mají války a nestability dost, ale podvod s obří bombou zřejmě otevřel oči i Tálibánu.
Vzájemná provázanost každého s každým na Blízkém východě může být považována za svébytný div světa. Dokonalý příklad nyní nabídla…
Tvrdí se, že tato metoda bělí zuby, udělá dech z úst svěžejší a celkově vede k masivnímu zlepšení orální hygieny. Jedná se o indickou lidovou medicínu, která zde existuje již tisíce let. Je založena na tom, že se ústa promývají olejem.
Čím víc se úřady snaží ve školství o prosazení uniformity a rovných příležitostí, tím víc se rozmáhá – neváhám to tak označit – diskriminace, mezi dětmi se rozevírají nůžky a slušné vzdělání se stává luxusním zbožím.
Tillersonovu cestu do Ruska lze navzdory záplavě vzájemného obviňování ze všeho možného vnímat opatrně optimisticky, tedy přinejmenším s ohledem na skutečnost, že nejvyhledávanějším heslem na Googlu je aktuálně „třetí světová válka“.
Ať si o tureckém prezidentovi Recepu Erdoganovi kdokoli myslí cokoli, je mistrem svého řemesla. Nyní se ale vydává na cestu, o níž toho možná moc neví ani on sám.
Otázkou není, jestli se Bašár Asad rozhodl spáchat "sebevraždu Trumpem" nebo kdo že to podle Washingtonu smí nebo nesmí v Sýrii vládnout, ale především kdo že to vlastně – a především v jakých mantinelech – vládne ve Washingtonu.
Stačí si odmyslet tuny patetických prohlášení nejrůznějších politiků a zbudou fakta, která nabízejí zajímavý pohled na události posledních dní.
Všechny parametry, které kdysi Obamovi zabránily v agresi do Sýrie, stále platí, a tak není přímý vojenský vpád Pentagonu proti Damašku příliš pravděpodobný.
Britské noviny Daily Mail smazaly
Vysvětlení válečnické rétoriky izraelských politiků a eskalace vojenských akcií v Sýrii se nabízí hned několik.
US Secretary of State Rex Tillerson ordered "mandatory social media checks" on all visa applicants who visited ISIS-controlled regions, according to memos seen by Reuters. That could explain why some visitors to the US have complained about increased...
Zatímco se z Washingtonu ozývá, že Trump prý byl donucen ustoupit od svých plánů na nejrůznější dohody s Ruskem, poslední vývoj v Sýrii naopak napovídá o vysoké míře kooperace a společného plánování.
V současném světě plném fake news, které rozmlžují realitu, Hollywood jen o „fous“ unikl tomu, aby na své rudé koberce dostal blízké spolupracovníky Al Kajdy.
Teroristická organizace Al-Káida tento týden získala Oscara. Zdá se to být šílené, nemožné? Špatný vtip? Osobně mě v dnešním světě mnoho nepřekvapí, ale západní civilizace nám přesto i tentokrát posunula hranice. V USA udělili Oscara za nejlepší krátkometrážní dokument skupině 