Venouch

Cukr sice zpříjemní chuť potravin, ale je pouze zdrojem energie a není nositelem jiných výživových faktorů, jedná se tedy o tzv. prázdnou kalorii. Podle nové studie se významným způsobem podílí na vzniku rakoviny.

Poměrně často se objevují aféry o tom, že Facebook sleduje své uživatele takřka na každém kroku. Společnost však tyto informace vyvrací a vždy se dušuje o jejich naprosté bezpečnosti. To se rozhodl prověřit jeden z harvardských studentů a výsledky jeho testů jsou přinejmenším k zamyšlení. Pro většinu z nás se stal Facebook Messenger každodenním společníkem, neboť se jedná o jednoduchou cestu, jak se spojit se svými přáteli. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se zaměříme na to, jaká data o nás Messenger poskytuje. Zřejmě víte, že u přijatých či odeslaných zpráv se nachází také informace o poloze. Tato funkce je od začátku povolena a

The post Facebook Messenger sdílí polohu bez vašeho vědomí appeared first on Svět Androida.

Řada z vás jistě zná některou studánku, která je energetická a léčivá. V řadě případů se jedná o místa, kde v minulosti došlo ke zjevení Panny Marie, nebo došlo k zázračnému uzdravení a pod. Na těchto místech doporučuji nejen meditovat a hledat genia loci...

Principem je pobyt v naprosté tmě, dvacet čtyři hodin denně, po dobu jednoho až sedmi týdnů, v místnosti tomu uzpůsobené. Každý se může rozhodnout sám, jestli bude během pobytu jíst nebo zda ho doprovodí půstem.

Jana Nagyová-Nečasová spáchala přečin. Čím se tedy provinil Nečas? Když to správně zmanažujeme, tak ta vláda padne?

Nevinná Nečasová, nevinní poslanci ODS, hlavní účel celý ten humbuk splnil: Nečas padl. Poprvé jsem psala v červnu 2013, že o nic jiného, než o pád Nečase nejde a po dvou letech najednou odborník v Hyde Parku vysvětluje, že Nagyová se dopustila vlastně jenom přečinu a její nevina je i tématem pořadu Události, komentáře. A v USA vyškolený Ištván (není zvláštní ta ztráta suverenity kolegyně Ištvána v čase od cca 20:40 v rozhovoru s Drtinovou v roce 2012?) a Šlachta se dušují, že postupovali správně. Jistěže správně, otázka je, pro koho. Ano, bude ještě odvolání, ale to mezitím veřejnost už přijme skutečnost, že kauza se už jen pomaloučku uzavírá. Humbuk se tehdy samozřejmě musel udělat pořádný, protože jen kvůli nějakému přečinu by nemohla padnout vláda….

A jak to všechno začalo?

Začátek byl už v září 2012  – tehdy se Petr Nečas osobním dopisem omluvil prezidentu Václavu Klausovi za obecný výrok o „debilitě“, který pronesl v rozhovoru pro Lidové noviny v souvislosti s vládní snahou o zvýšení DPH. Premiér podotkl, že věta „to by byl krok za hranicí politické a ekonomické hlouposti, to už je na hranici politické a ekonomické debility“ zazněla v souvislosti s otázkou na stažení balíčku ze Sněmovny [1].

Předseda vlády Petr Nečas zahájil v Brně Sněm Svazu průmyslu a dopravy

Hned nato Nečas pronesl svůj památný projev, ze kterého byl havlista kníže na mrtvici a zmohl se jen na slova „Stydím se za svého premiéra“, jelikož jeho projev považoval za mezinárodní ostudu a byl to projev médií nazvaný:

O nebezpečí dalajlámismu, pussyriotismu a antinečasismu

„Premiér Petr Nečas se zase dopustil projevu!“ Ať již se jím chtěl zpětně vlísat do přízně prezidenta Václava Klause, či to bylo jinak, není pro následující pohled důležité. Bude nás zajímat, co vlastně Nečas řekl a v jakém kontextu. Z projevu byl na mrtvici i kardinál Duka a od té doby začal kolem Nečase poprask, jak je vidno z článku [2]

Do toho přišli rebelové Tluchoř, Šnajdr a spol a Nečas pochopil, že se pod ODS otřásá židle a že pád ODS, respektive nepohodlného, protože „proruského“ premiéra, je ve vyšších zájmech – tedy i v zájmech kmotrů a mafiánů sponzorujících ODS. Ty zájmy nelze nazvat jinak, než havlistické, tedy pravdoláskařské, proamerické, globalizační.

Nečas svůj obrácený postoj ukázal opětovně v říjnu, když vyhodil havlistu Jocha: Premiérův poradce Roman Joch se ostře pustil do prezidenta Klause. Incident v Chrastavě nebyl podle něj žádný atentát, ale pouze hloupý a dementní protest. Prezidenta Joch nazval „ufňukanou kremlofilní bábou“ a Nečas ho obratem vyhodil [3].

Václav Klaus a jeho kritik Roman Joch

V listopadu na sjezdu ODS nejeden člen vystupuje proti EU (Kuba, Kubera), kníže ve své zdravici pronese řeč, že se má zapomenout na dělení levice-pravice (jistě, EU na tohle nehraje!). A ještě do prosince 2012 Nečas tvrdě odmítá podepsání fiskálního paktu EU (za což ho Česká národní banka chválí), ale pod tlakem globalistů knížete a Kalouska nakonec 13. prosince bankovní unii podepisuje. Vybojoval sice nějaké výjimky pro Česko (ze kterých ovšem ČNB nebyla nadšená, protože se jí zdály nedostatečné), tak či tak si odporem a oddalováním podpisu nad sebou maloval hned po antipussyriotismu další ortel.

Podpis fiskálního paktu EU v prosinci 2012

Vzápětí se svět raduje, že Klaus končí a nastupuje prezident, který bude k EU mnohem vstřícnější – což nakonec Zeman předvádí. Vztyčením vlajky EU na Hradě a podpisem fiskálního paktu potvrdil, že bude pokračovatelem Havla – že i on je na straně dalajlamismu a pussyriotismu, stejně jako celá ČSSD, která se mezitím v tichosti domlouvá na koalici s TOP 09. Ale Zeman časem mění tvář – a o tom později.

Po odchodu Klause tak na půdě České republiky zůstává jediný politik, mařící globalistické zájmy, a to Nečas. Zatímco Janeček iniciuje žalobu na Klause za jeho amnestii, Janečkova Transparency internacionale pracuje na rozkladu ODS. Havlistická TOP 09 organizuje puč na primátora Svobodu a jakmile je dílo dokonáno, následuje puč na Nečase. „Důkazů“ proti němu je spousta – jak by také ne?! Všichni jsou odpouslocháváni a každý má máslo na hlavě, stačí podle potřeby vytahovat. „Poslušní“ mohou být v klidu, „neposlušní“ mají smůlu…

Antidalajlamismus a antipussyriotismus prostě bude potrestán, obzvláště když graduje opětovným prohlášením Nečase :

Premiér Petr Nečas se v Soči setkal s prezidentem Vladimírem Putinem

Nevytvářejte falešné modly, řekl Nečas v kauze Pussy Riot

Členky ruské skupiny Pussy Riot nejsou žádnými bojovnicemi za svobodu a lidská práva. Zneuctily pravoslavný chrám a byly za to – příliš přísně – potrestány. Na setkání s novináři v budově českého velvyslanectví v Moskvě to podle rozhlasové stanice Rádio Svoboda prohlásil český premiér Petr Nečas. Novináři by podle něj neměli vytvářet falešné modly [4]. Největším „problémem“ se ale jeví, že Nečasův antipussyriotismus má tuto konkrétní podobu:

Český premiér Petr Nečas se v Soči setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. „Rusko pokládá Českou republiku za tradičního partnera a spolupráci s ní přikládá velký důraz, řekl při pondělním setkání s českým premiérem Petrem Nečasem v Soči ruský prezident Vladimir Putin.  Zároveň ocenil, že obchod mezi oběma státy už během loňského roku dosáhl předkrizové úrovně. Nečas zase označil Rusko za strategického hospodářského partnera.  Český premiér v Putinově rezidenci ohlásil, že během jeho návštěvy Ruska bude podepsáno několik předběžných úmluv a dohod v oblasti vodních a paroplynových elektráren a strojírenství. I to podle něj svědčí „o dosti velikém potenciálu vzájemné spolupráce, který chceme dále rozvíjet“.  Nečas také ocenil politický dialog na mezistátní úrovni, jakož i rozvoj vztahů s ruskými regiony. „Hovoříme o tom, že české firmy mají zájem nejen obchodovat s Ruskem, ale také v Rusku investovat a podnikat,“ citovala Nečase ruská tisková agentura ITAR-TASS.

Český premiér se sešel také se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem. V jeho moskevské rezidenci jednali mimo jiné o zakázce na dostavbu jihočeské jaderné elektrárny TEMELÍN. Premiér Medveděv řekl, že pokud v tendru vyhraje rusko-české konsorcium, získá český průmysl investice ve výši až šest miliard eur „.

Medveděv: Ruská dostavba Temelína přinese Česku 155 miliard korun

Investice ve výši až šest miliard eur získá podle ruského premiéra Dmitrije Medveděva český průmysl, pokud v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín zvítězí nabídka Rusko-českého konsorcia. Medveděv to řekl novinářům po setkání se svým českým protějškem Petrem Nečasem. Tak to si Nečas dovolil moc!! Dávno se přece z dostavby Temelína raduje někdo jiný.

Petr Nečas a Dmitrij Medveděv 

Vedeme, tvrdí Westinghouse v bitvě o dostavbu Temelína

Americko-japonský koncern Westinghouse průběžně vede v tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Tvrdí to alespoň generální ředitel firmy Danny Roderick. Podle ruské tiskové agentury RIA Novosti naopak vítězí česko-ruské Konsorcium MIR.1200. Energetická společnost ČEZ dnes oběma firmám předala hodnocení jejich nabídek, sám ČEZ však veřejně nikoho nefavorizoval. S oběma uchazeči chce ČEZ ještě jednat o vylepšení jejich návrhů [5] 

Je Temelín investice, která se stále vyplatí? 

Do všeho přilil oleje do ohně Kalousek a z jeho jednání bylo znát, že není v klidu a asi věděl proč, neboť koncem května se měl vyjádřit v tomto smyslu: Ministr financí Miroslav Kalousek jako první vládní politik otevřeně vyjádřil obavy, před nimiž odborníci varují už dlouho – dostavba Temelína může být prodělečná.  Při úvahách o rozšíření jaderné elektrárny se původně vycházelo z mnohem vyšších cen elektrické energie, než jsou nyní. Za poslední dva roky však o třetinu zlevnila a dnes se pohybuje pod 40 eury za megawatthodinu. A za takových podmínek  není investice do elektrárny finančně návratná.

„Abych se mohl pod něco tak obrovského podepsat, musel bych být ujištěn, že investice je efektivní. A nyní tím ujištěn nejsem,“ řekl Kalousek v rozhovoru pro HN. „Je to nesmírně vážná otázka. Bylo by to nesporně prorůstové opatření. Ale já jako ministr financí, který vykonává akcionářská práva v ČEZ, musím také vážit, jestli je to investice pro společnost efektivní. A tím si vůbec nejsem jistý. Zpracováváme proto spoustu dalších analýz. Původně byl Temelín vypočítán na daleko vyšší ceny elektřiny, než jsou teď. A budoucnost ceny elektřiny, což je klíčové pro efektivitu investice, je mimořádně nejistá. Druhým kritériem je cena. A musím říci, že nabídky obou uchazečů nás svou výší velmi nepříjemně překvapily“.

Miroslav Kalousek tehdy obracel (že by Temelín nebyl v zájmech ČEZu?), ale zdá se, že nejen Nečas, ale i Kalousek kazil něčí plány. V takové situaci se jako nejlepší řešení logicky jevily předčasné volby…A jako by i Kalousek měl být hozen přes palubu, což by vysvětlovalo velmi zdrženlivé postoje Kalouska ke kauze Nečas-Nagyová…

Nové volby

Po nových volbách v Česku drahný čas nejvíce volal Karel Janeček: „Volby se musí změnit do čtvrt roku, vím jak“. Listopad 2012 – „Snídejte šampaňské“.  Volební systém při volbách do PS se musí změnit. Svojí představu popsal zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček na setkání s veřejností v úvodním dílu talk show „Snídejte šampaňské“ [systém]. Změnu volebního systému bylo podle něj nutné uskutečnit co nejdříve, a to zhruba do tří měsíců, tedy před předčasnými volbami do sněmovny. Ty sice vyhlášeny nejsou, ale Janeček je pokládá za pravděpodobné (!).

Karel Janeček

„Je potřeba to udělat co nejrychleji,“ zdůraznil Janeček, který o potřebě změnit systém voleb mluvil už delší dobu a měla to být změna k volebnímu systému, který vybere „co nejkvalitnější zastupitelé z řad občanů“. Za tím účelem Janeček chtěl na podzim uspořádat „něco na způsob“ druhé sametové revoluce. Snaha byla korunována demonstracemi na Václavaku na jaře 2012 za pád vlády, kde ovšem i přes mohutné svozy přišlo málo lidí a kde si navíc ve finále Zavadil dal pivo s Kalouskem:

Cílem nových voleb podle Janečka bylo vynesení do politiky více slušných lidí –   a to už po předčasných volbách, kterým se prý Česko nevyhne. „Když to správně zmanažujeme, tak to bude fungovat“, řekl Janeček na přednášce organizované v květnu 2012  [6] [7]

A o co tehdy vlastně šlo? Už v roce 2012 mi vycházelo, že to byla šance „zabít dvě mouchy jednou ranou“: 1/ Po Klausovi bude odstraněn i Nečas, neboť kdo se domlouvá s Ruskem, ten je proti nám a s tím Temelínem si Nečas dovolil moc. 2/ Předčasnými volbami bude splněn i dávný plán o novém listopadu 89 a do čela státu bude prosazena „elita“ z řad jednotlivců, konečně se tedy dočká i Babiš a jeho ANO. V „nejhorším“ případě ve volbách zvítězí ČSSD, což je v pohodě – ze Zaorálka a spol. by měl Havel opravdu radost! „Když to správně zmanažujeme, tak ten Nečas skončí a nové volby budou.„

K předčasným volbám, kterým se slovy Janečka opravdu „Česko nevyhnulo“, došlo přesně tak, jak Janeček řekl, a to dokonce i v ten podzim 2013, jak to bylo v plánu. Důvod:

„Předčasné volby jsou vyústěním politické krize, kterou odstartoval červnový zásah ÚOOZ na Úřadu vlády a dalších místech. Ústřední postavou celé kauzy byla tehdejší šéfka kabinetu premiéra Petra Nečase Jana Nagyová. Tzv. aféra Nagyová zahýbala českou politickou scénou a vedla ke jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka. Té se však nepodařilo získat důvěru Poslanecké sněmovny, a tak úřadovala v demisi. Při hlasování o důvěře Rusnokově vládě se navíc ukázalo, že deklarovaná stojedničková většina koalice ODS, TOP 09 a LIDEM již neexistuje. TOP 09 se proto rozhodla podpořit předčasné volby. Díky tomu se v Poslanecké sněmovně našel dostatečný počet poslanců, kteří podali návrh na její rozpuštění“ [8] .

Volby vynesly na výsluní Babišovo ANO a úspěch slavila i ČSSD – přesně tak, jak jsem v červnu 2013 předpokládala. „Zmanažování“ předčasných voleb tehdy bylo nutné o to víc, že v lednu téhož roku se prezidentem nestal K. Schwarzenberg, ale M. Zeman.

Prezident Miloš Zeman, červené karty a vajíčka

Po odchodu Václava Klause a pádu Petra Nečase máme v čele Česka „schopného člověka z řad občanů“ Andreje Babiše (premiéra Bohuslava Sobotku nepočítám za čelo, to je vrchol loutky „kam vítr, tam plášť“ ) a prezidenta, který se chová jinak, než jak to vypadalo za jeho vyvěšení vlajky EU na Pražském hradě. Místo toho se stále více projevuje jako Václav Klaus a Petr Nečas a je tedy stále více jen trpěn. Jeho výroky a postoje jsou pod stále větší kritikou (včetně jeho „vulgarismů“, o které jde asi tolik, jako šlo v případě Nečase o Nagyovou). Je kritizován za návštěvu Číny (když Obama Čínu vychvaluje jako přátelskou zemi, se kterou chtějí USA maximálně rozšířit své vztahy [9], to je v pořádku) a za kontakty s Ruskem a jsou na něj za to vytahovány červené karty, beztrestně házena vajíčka a úplně čerstvě je organizována petice k jeho odvolání za velezradu a vlastizradu:

Petice proti prezidentu Zemanovi za velezradu a vlastizradu

Dění z doby pádu Nečase neskončilo – ještě je potřeba odstranit prezidenta. Když se podíváme na současnost, nejvíce asi nyní pádu Nečase lituje TOP 09. Ta se pro jeho zničení spřátelila s ČSSD (a s odbory), jen aby vyvolala předčasné volby – tehdy ovšem netušila, že 1) v prezidentských volbách zvítězí Miloš Zeman a 2) z nových voleb nejlépe vyjde Andrej Babiš a jeho ANO (a Babiš má naprostou pravdu, když vzteky se neovládajícímu Kalouskovi a jeho spol. říká, že oni ho „stvořili“). A tak se tam teď všichni navzájem sice žerou, ale proti prezidentovi přátelí. To už jsme sice zdánlivě někde jinde, ale není to nic jiného, než trvání procesu, započatého atentáty na Václava Klause, pokračujícího kauzou Nagyová-Nečas a směřujícího k odstranění prezidenta Miloše Zemana. Polopaticky řečeno – kdo komunikuje s Východem, ten je nepřítelem Západu a musí být odstraněn. Kauza Nečas-Nagyová budiž národu ukázkou, že z vyšší perspektivy jsou věci jinak, než jak vypadají.

Prezident Miloš Zeman a Karel Janeček, prezident Transparency internacional v Česku

A dnes snad časová perspektiva všem ukázala, že celý humbuk kolem Nagyové nebyl o ničem jiném, než o pádu Nečase. Já bych dnes řekla – velmi naivního Nečase, protože nedomyslel, že naprosto všichni jsou odposloucháváni, ale na rozdíl od něj jiní (ti mazanější) mají klid, protože „tančí tak, jak se píská“ (aniž by si všimli, že „pískající“ je stále více házen přes palubu, ale to už by bylo na jiné téma). A českému národu snad dojde, že politik, který chce věci jinak, než jak je od něj očekáváno, nemá šanci.

Petr Nečas možná nabral jiný směr jen ve své naivitě, tak či tak jemu i Janě Nagyové-Nečasové přeji už jen klid (nikdo už je nemůže potrestat více, než to udělali sami), konec té pozice štvané zvěře a všem politikům alespoň kousek toho, čím jak Nagyová, tak obzvláště Nečas, prošli.

A je opravdu směšné pozorovat, jak český proamerický spolek kritizuje Babiše a zároveň pracuje na likvidaci Miloše Zemana. Jestli tomuto spolku zatím Andrej Babiš říká „Vy jste mě stvořili“ jen z pozice ministra, brzy to bude z pozice prezidenta. A předpokládám, že rozhodně nebude mít problém obchodovat s Čínou a možná dokonce i s Ruskem. A stejně jako Nečas bude mít někde nějaký pussyriotismus a dalajlamismus….  (VB se připravuje na odchod z EU, v březnu se svět přestěhoval do Číny k AIIB a jestli si někdo z našich představitelů nevšiml, tak se udála i taková „maličkost“, že volby prezidenta FIFA skončily ve prospěch Ruska, což Bílý dům, který spustil humbuk v očekávání jiného výsledku, zcela logicky odmítl komentovat) . Tak čím se provinil Nečas?

– Pozorovatelka –   30.5.2015

More than two out of five American honeybee colonies died in the past year, and surprisingly the worst die-off was in the summer.

18-05-15. Týdenní komentář Benjamina Fullforda - mluvčího „Společnosti Bílého Draka. Predstavitele skupiny statu G-7 byli osloveni navrhem Chazarske bankovni mafie “presmerovat jeji fondy ve prospech celeho lidstva”, vymenou za “amnestii pro jiste zidovske bankere”. Jsou v tom zapojeny Rusko a “jiste nadace”, rekl nam zdroj. Pozadi teto nabidky se muze videt v japonske m clanku edici ReutersNewsWire, ktera prohlasuje, ze ma v drzeni dokumenty prokazujici, ze Federalni Rezervni Rada ma plan...

Latest advancement in iris scan technology further increases the surveillance abilities of Big Brother.

EU proposals to regulate hormone-damaging chemicals linked to cancer, fertility problems and diabetes were allegedly dropped following pressure from US trade officials amid talks on the controversial Transatlantic Trade and Investment Partnership (TTIP).
Read Full Article at RT.com

Pakt Molotov – Ribbentrop a jak se z chráněnce Wall Streetu stal agresor, nacista a antisemita

Poté, co Hitler získal s podporou Západu Porýní, Sársko, Rakousko a Československo, měl cestu na Moskvu otevřenou. Zbývala Ukrajina a ten správný důvod pro rozpoutání války. Anglie a Francie rozhodly, že Hitlerovi bude patřit celé Československo, včetně Zakarpatské Ukrajiny. Britský premiér Chamberlain v této souvislosti řekl: „Byla by chyba počítat s garancí, která nás zavazuje bránit hranice Československa.“ Anglie počítala s tím, že si Hitler vezme celé území, včetně Západní Ukrajiny. To bude vážný důvod k sovětskému zásahu proti Hitlerovi, a tudíž k válce.

Západní média rozdmýchávají válku v Evropě

Západní tisk se předháněl v líčení, jak slabá je sovětská armáda a jak potřebná je Hitlerovi Ukrajina coby nová kolonie. Stalin to všechno vnímal a na 18. sjezdu KSSS, v roce 1939, řekl: „Můžeme vidět charakteristický šum, který vychází z anglo-francouzského a amerického tisku v souvislosti s Ukrajinou. Majitelé novin do ochraptění křičí, že Němci jdou na sovětskou Ukrajinu. Zdá se, že tento šum má za cíl poštvat SSSR proti Německu. A vyprovokovat mezi nimi konflikt bez skutečných příčin.“ Tento Stalinův projev se Hitlera osobně dotkl. Hitler chtěl zničit východní Slovany. Ale byl přesvědčen, že na to Německo zatím nemá dost sil. Nevěřil podpoře Anglie ani Francie, přestože mu obětovaly tolik svých spojenců. Nebo právě proto.

Slovenští separatisté dostávají zelenou

Západ v té době začal podporovat slovenský separatismus v ČSR. Pražská vláda uznala autonomii Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny. Separatisty podporoval i Hitler. 14. 3. 1939 vznikla nezávislý Slovenský štát. Slovenský premiér Tiso požádal Hitlera o ochranu. O ochranu žádal Hitlera i český prezident Hácha. Hitler Háchovi odpověděl, že se Morava a Česko staly protektorátem Böhmen und Mähren (od 17. 3. 1939 do 9. 5. 1945). Tisovi Hitler neodpověděl. 15. 3. 1939 obsadila německá vojska to, co zbylo z Čech a Moravy.

Hitler maří plány Západu na okamžitou likvidaci SSSR

Na Slovensko ani na Zakarpatskou Ukrajinu však Wehrmacht nevstoupil. Britský premiér Chamberlain situaci komentoval takto: „Slovenský parlament si odhlasoval samostatnost. Tato deklarace znamená konec Československa, jehož hranice jsme se zavázali garantovat. Vláda jeho veličenstva tudíž nemůže být dále k čemukoli ve vztahu k Československu zavázána.“

Protektorát Čechy a Morava byl Hitlerem oficiálně vyhlášen 17. 3. 1939. Slovensko Hitler zabrat nechtěl a nechtěl ani Zakarpatskou Ukrajinu, kterou předal Maďarsku. Maďarská vojska ji ihned obsadila. Hitler nechtěl ani Ukrajinu, protože na válku se SSSR dosud nebyl připraven. V tomto okamžiku se Hitler stal pro Západ z chráněnce agresorem.

Z Hitlera se v očích Západu stává z chráněnce agresor

Ruský analytik Nikolaj Starikov popisuje tento historický paradox: „Když Hitler bojoval ve Španělsku, vysmíval se židům a měřil velikosti lebky svých občanů, na Západě ho respektovali. Jakmile se však rozhodl nenapadnout Sovětský svaz a odmítl obsadit Zakarpatí, obvinil ho Západ náhle z agrese“.

Dne 21. 3. 1939 Chamberlain náhle nabízí Sovětskému svazu konzultace o boji proti hitlerovské agresi. Účastnit se měli Velká Británie, Francie, Polsko a SSSR. Anglie, Francie a Wall Street byli v pasti. Hitlerovi dali milióny, přivedli ho do vlády, vybudovali mu armádu i válečný průmysl, dali mu část Evropy. A on ze svých slibů nesplnil vůbec nic. Připravovali ho na pochod proti Východu, on všechno přijal a před východní hranicí se zastavil.

Náhradní řešení Londýna pro válku na východě

Západ zjistil, že válka Německa se SSSR není na pořadu dne. Bylo tedy nutné vyprovokovat jinou válku na sovětských hranicích. Do úvahy připadalo Polsko. Nebylo to lehké, Polsko bylo věrným spojencem Hitlera a připravovalo se k válce proti SSSR. Spolupráce Polska s Hitlerem se datuje od jeho nástupu k moci. V prosinci 1938 navštívil Polsko říšský činovník Karl Hermann Frank. V únoru 1939 přijel do Polska vůdce SS a velitel Gestapa Heinrich Himmler. Polské představitele zase hostili v Říši.

Polsko – Hitlerův věrný spojenec

V Polsku v té době vítězil kult progermánského fašismu, antisemitismu a obrovské rusofobie. V roce 1937 v Polsku vycházelo 105 novin a časopisů v němčině, z toho 20 deníků. Převážná většina výtisků byla pod kontrolou říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. Stupeň antisemitismu v Polsku byl ještě větší než v Německu. V Německu teprve vycházely protižidovské zákony, v Polsku už se proti židům pořádaly pogromy.

Polsko-sovětská válka 1919-21 a antisemitismus

V roce 1919 začala polsko-sovětská válka. Vpád Poláků do Běloruska a na Ukrajinu byl doprovázen vypalováním vesnic a protižidovskými pogromy. Jen v Bělorusku povraždili Poláci přes 350 000 židů. Tyto dvě země (Polsko a Německo), které spojovala naprosto stejná antisemitská a antiruská ideologie, musel nyní Západ rozkmotřit a znepřátelit.

Jablko sváru mezi Německem a Polskem – Svobodné město Gdaňsk

Hledali tedy možné jablko sváru a našli ho ve městě Gdaňsk. Svobodné město Gdaňsk vzniklo na základě Versailleské smlouvy po první světové válce, kdy se ho muselo Německo vzdát. Obě země chtěly strategicky významný Gdaňsk získat pro sebe. Na sporných teritoriích chtěli Němci zorganizovat referenda, aby připojení k Německu či Polsku rozhodli občané.

Pokud by se obyvatelé teritoria chtěli vrátit k Německu, Polsko by získalo přístup k mezinárodní železniční trati a silnici, které jí zajišťovaly cestu k Baltskému moři. Pokud by v referendu zvítězilo připojení k Polsku, koridor přes Polsko k Baltu by získali Němci. Poláci s tímto řešením souhlasili a vypadalo to na mírové řešení problému.

Londýn zasahuje a rozeštvává Polsko proti Německu

Dne 21. 3. 1939 odjel polský ministr zahraničí Józef Beck (ten, který si o rok dříve vynutil na Československu Těšínsko), místo plánované cesty do Reichu, do Londýna. K německému ministru von Ribbentropovi dorazil pouze polský velvyslanec Józef Lipski. Nepřivezl s sebou žádné dokumenty ani informace, které by společné využívání infrastruktury potvrzovaly. Po obdržení instrukcí z Londýna sdělil velvyslanec von Ribbentropovi: „Všechna předchozí jednání a dohody ve věci města Gdaňsk znamenají výzvu k válce s Polskem.“

Němci byli šokováni. Polsko, jejich věrný spojenec, který se ještě nedávno spoluúčastnil rozdělení Československa, připravoval s Hitlerem společný pochod na SSSR, najednou vyhrožuje Třetí říši válkou.

Polsko mobilizuje na válku s Německem

Dne 23. 3. 1939 zašli Poláci ještě dále. Vyhlásili částečnou mobilizaci. 1. 4. 1939 vydává führer rozkaz přípravy plánu útoku na Polsko. Anglii se povedlo zatáhnout Polsko do války s Německem. Britský premiér Chamberlain situaci komentoval takto: „V případě jakékoli akce, která ohrozí nezávislost Polska, Velká Británie Varšavu podpoří.“

Západ slibuje Polsku pomoc v případě napadení Německem

Londýn a Paříž slíbili Polsku, že při jeho napadení, začnou Německo bombardovat. Pro SSSR nastal jediný možný bod záchrany země. Buď podepsat anglo-francouzsko-sovětskou smlouvu, nebo sovětsko-německý pakt o neútočení. Jinak by SSSR stál nejen proti Hitlerovi, ale i proti celému Západu. Nikolaj Starikov: „Západ dosáhl svého. Pokud by se Hitler zalekl války se Západem a napadl SSSR, v pořádku. Pokud se nezalekne a napadne Polsko, pro Západ taky dobře.“

SSSR zvažuje podpis smlouvy proti Hitlerovi se Západem

Stalin chtěl nejdříve uzavřít dohodu se západními spojenci, kterou mu nabízeli. Jenže Západ si s podpisy dával načas a věc protahoval. Na dohodnuté jednání a podpis smlouvy poslali Angličané zástupce místo letadlem lodí. Anglický admirál Reginald Drax připlul v srpnu 1939 na schůzku nepřipraven a bez jakýchkoli pravomocí od britské vlády. Měl pouze získat čas. Válka na hranicích se SSSR přitom byla na spadnutí. (Německá operace Fall Weiss, invaze do Polska, začala 1. 9. 1939.)

Válka na sovětských hranicích

SSSR se tedy rozhodl pro náhradní řešení, přistoupil na dohodu o neútočení s Německem. Podobné dohody s Německem měly i Francie a Anglie. Tím však úplně narušil anglo-francouzské plány. Nejen získal čas, ale postavil Hitlera proti jeho dřívějším spojencům a sponzorům. Hitler dosud nebyl na válku na dvou frontách připraven, proto dohodu se SSSR podepsal.

Pakt Molotov-Ribbentrop

Dne 23. 8. 1939 byl podepsán tzv. Pakt Molotov-Ribbentrop. Smlouva o vzájemném neútočení byla uzavřena na 10 let. Byl k ní připojen tajný protokol o rozdělení sféry vlivu ve východní Evropě:

1. Nové uspořádání oblastí náležících pobaltským státům (Finsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko). Severní hranice Litvy měla tvořit rozhraní mezi sférami vlivu Německa a SSSR.
2. Rozdělení sféry vlivu ve vztahu k Polsku. Hranice leží na linii řek Narew, Visla a San (tzv. Curzonova linie).
3. V jihovýchodní Evropě připadne vliv SSSR na Besarábii.

Velká Británie 1. 9. 1939 předala Polsko, které se zavázala chránit, Hitlerovi. Ani Polsko, stejně jako Československo, se nedočkalo slibované pomoci Západu. Německá operace Fall Weiss (1. 9. – 5. 10. 1939) znamenala rozdělení Polska mezi Německo, SSSR, Litvu a Slovensko. 3. 9. 1939 vyhlašují Velká Británie a Francie válku Německu. Rudá armáda obsadila část Polska 17. 9. 1939.

SSSR buduje vítěznou armádu sám a bez pomoci

Stalin věděl, že ho válka s Hitlerem čeká. Získal však více než rok, než k německému útoku došlo. Tento cenný rok mohl sám a bez pomoci kohokoli ze zahraničí, budovat armádu, která v budoucnu nacistickou a antisemitskou Třetí říši porazila. Rozbil také potenciál pro vznik německé aliance s východoevropskými státy, které v čele s Polskem plánovaly napadnout SSSR. Hitler získal paktem příslib neutrality SSSR v nastávající německo-polské válce.

Závěr

Tento článek nemá být obhajobou Hitlera ani Stalina. Obě země obsadily Polsko a přinesly utrpení nevinným civilistům. Bylo to ale, podle mého názoru, v té době pro SSSR jediné možné řešení. Polsko, po dohodě s Anglií, vyhlásilo proti Německu mobilizaci a zrušilo dohody o přístupu k Baltu. SSSR si nemohl dovolit mít Němce a válku na svých hranicích. Hitler si nemohl dovolit ofenzívu SSSR v jeho válce s Polskem. Proto si ti dva „rozdělili“ vliv ve východní Evropě.

Winston Churchill komentoval obsazení Polska a Pobaltí Rudou armádou slovy: „Rusko se řídilo jen chladnokrevnou politikou vlastních zájmů. Mohli jsme si přát, aby ruská vojska stála na dnešní (demarkační, Curzonově) linii jako přátelé a spojenci místo jako útočníci. Bylo však evidentně nutné pro zabezpečení Ruska před nacistickou hrozbou, aby ruská vojska na této linii stála.“

SSSR mohl zatím budovat průmysl a připravovat se na válku, kterou nakonec vyhrál. Po obsazení Sárska, Porýní, Rakouska a Československa získal Hitler další sféru vlivu. Rozdělením východní Evropy získal sféru vlivu i SSSR. Upevňovali si pozice, protože světová válka už byla nevyhnutelná. Článek chce hlavně poukázat na souvislosti a aktivní účast USA, Velké Británie, Francie a Itálie na rozpoutání dosud největší světové války v dějinách. A to včetně západních médií.

– Valerij X –

Zdroj:

• История России. XX век. 80. Пакт Молотова-Риббентропа

https://www.youtube.com/watch?v=cYFAsk0k4a4&index=77&list=PLF37876D72662ACB8

• Operace Fall Weiss – rozdělení Polska

http://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_do_Polska_%281939%29

• Rozdělení Polska aneb smlouva s ďáblem

http://www.totalmag.cz/valka/89-valecne-udalosti/1232-polsko-02-rozdleni-polska-aneb-smlouva-s-ablem-.html

• Pakt Molotov – Ribbentrop, text

http://www.fronta.cz/dokument/sovetsko-nemecky-pakt-o-neutoceni

• Pakt Molotov-Ribbentrop: Sláva a pád reálpolitiky (velmi dobrý článek)

http://www.blisty.cz/art/54198.html

ROZHOVOR Současná situace na Ukrajině, kde oligarchové ovládají území jako feudálové s vlastními armádami, se může stát předobrazem budoucího vývoje v Evropě. ParlametnímListům.cz to řekl slovenský vědec, analytik a rektor Akademie médií docent Eduard Chmelár. Sám sebe sice označuje za příznivce sjednocené Evropy, ale ne v současné podobě. Nynější EU je podle Chmelára nereformovatelná a projekt Unie se prý už nedá zachránit. Rozebírá rovněž smlouvu TTIP nebo cestu Zemana a Fica do Moskvy.

Jak hodnotit celoevropské dopady výsledků britských voleb, kde David Cameron jednoznačně zvítězil? Dle pozorovatelů existuje zhruba 60 jeho poslanců, kteří si „ohlídají“, aby jejich premiér skutečně vypsal referendum o vystoupení z EU, byť sám Cameron z EU vystoupit nechce.

Tady nejde jen o vystoupení Velké Británie z EU. Takovýto krok by totiž nevyhnutelně vedl k rozpadu samotné Velké Británie, neboť současné moderní Skotsko nechce mít s nynějším ekonomicky neoliberálním a politicky extrémně konzervativním Londýnem, který dokonce připravuje pod záminkou boje proti terorismu zákony omezující svobodu projevu a shromažďování, nic společného. Je mimořádně znepokojující, že Cameronova vláda se chystá zrušit zákon o lidských právech, že nový ministr spravedlnosti Michael Gove jej nazývá „darebáckou chartou“, která prý ulehčuje život kriminálníkům. Nechce se mi věřit, že si konzervativci neuvědomují – kam to směřuje – k oslabení až popření univerzálních lidských práv, na kterých se světové společenství shodlo po druhé světové válce. Je víc než jisté, že extremisté v celé Evropě se budou tímto krokem inspirovat. A ačkoliv Brusel před referendem o nezávislosti Skotska vyhrožoval, že v případě odtržení by se dostali Skotové mimo Evropskou unii, realita po případném úspěšném referendu o vystoupení Spojeného království z EU by vypadala jinak. Brusel bude ještě rád, když bude moci eurooptimistické Skotsko přijmout jako náhradu za Británii.

Eduard Chmelár

Já sám předpokládám, že dřív nebo později se Británie rozpadne. Podívejte se, co se děje v Katalánsku, Baskicku, Vlámsku, na severu Itálie, o východní Evropě ani nemluvě. Směrujeme k jakémusi neofeudalismu, který bude charakteristický štěpením území a rozdrobeností regionů. To, co se děje na Ukrajině – nefunkční, rozložený stát, oligarchové ovládající regiony jako feudální léna a disponující vlastními silovými složkami, které jen neochotně a svévolně poskytují centrální vládě – se může stát noční můrou, předobrazem budoucích poměrů v Evropě.

Bude britský volič chtít pryč z EU? Co by to pro Unii znamenalo? Může ještě Cameron vyjednat na EU nějaké ústupky, kterými by zvýšil šanci, že Britové v EU budou chtít zůstat?

Důležitější otázkou je, do jaké míry bude EU ochotna ustupovat Británii a zda je privilegované postavení s množstvím výjimek dlouhodobě udržitelné. Podle mého názoru byla Velká Británie vždy trójským koněm evropské integrace. Brzdila ji, komplikovala a bránila evropské emancipaci tím, že byla vždy nejprve tlumočníkem postojů USA jako pilíře evropské moci. Podle mého hlubokého přesvědčení by Evropa za současné situace dokázala lépe definovat své zájmy bez Velké Británie.

Švédský exministr zahraničí Carl Bildt se obává toho, že vystoupení Británie z EU vyvolá i v dalších zemích podobné tendence, což rád podpoří Vladimir Putin usilující o rozdělení Evropy. Bude mít Putin v příštích letech důvod k radosti? Ve které ze zemí EU by mohla úspěšně vyvrcholit tendence pro vystoupení z Unie?

Vy si skutečně myslíte, že Putinovým zájmem je rozložit EU? Proč by to dělal? Severoatlantickou alianci, to ano, pochopitelně, ale Evropa je pro Rusko výhodným obchodním partnerem a vítaným přirozeným spojencem, Moskva nemá logický důvod oslabovat svoje vztahy tímto směrem. Silná Evropa je hrozbou spíš pro USA než pro Rusko. Média často navozují paranoidní dojem, jakoby za řeckým pokukováním po jiných možnostech stál Kreml. Jsou to však nesnesitelné podmínky vevnitř samotné EU, které nutí nejen některé členské státy, ale i některé kandidátské, jako například Srbsko, stále víc uvažovat o alternativě. Naše vlastní politika je nebezpečím pro evropskou integraci, ne Rusko.

Stejně tak vzbuzuje obavy možnost vystoupení Řecka z eurozóny, které by mohlo vrcholit dokonce v rozdělení eurozóny na dvě měnové unie. Hrozí takovýto rozpad eura?

Podívejte se, postavím problém jinak a nyní budu mimořádně tvrdý: Jsem čím dál tím víc přesvědčený, že současná Evropská unie je nereformovatelná. A to mluvím jako vášnivý příznivec sjednocené Evropy. Sjednocená Evropa byla pro mě vždy ideou, na které je možné postavit smysl našeho společenství, důstojnost jeho obyvatel a hrdost na jeho předky. Vždy jsem přemýšlel o Evropě, která bude naplněním humanistického snu Danteho a Erasma, Komenského a Kanta, Kollára a Schillera. Ale dnešní integrovaná Evropa není mojí Evropou. Jedním z hlavních argumentů, kterými se zdůvodňovala existence Evropské unie, byl předpoklad, že jen toto seskupení dokáže krotit a vůbec regulovat agresivní nadnárodní korporace, které už dnes mají větší moc než národní státy. Dnes už víme, že se to nedaří, a otázkou je, zda jde o chybu ve vývoji, kterou je ještě možné zvrátit, případně korigovat, nebo je to charakteristický konstrukční prvek samotné EU. Obávám se, že blíže ke skutečnosti je druhá možnost.

Několik generací Evropanů se učí, že moderní evropská integrace se zrodila z touhy prohlubovat mír a přátelství mezi národy. Jenže tyto ušlechtilé cíle nebyly motorem integračního procesu. Od začátku diktoval pravidla hry zájem evropského kapitálu. A ačkoli se pravidelně objevují návrhy na reformu EU, zejména z pohledu jejího demokratického deficitu a stále výraznějšího zaostávání politické integrace za ekonomikou, ve skutečnosti je reforma Evropské unie ještě větší utopií než reforma OSN: Základní směřování této integrační struktury není možné reformovat. Jsou to samotné struktury EU, které brání jakékoliv zásadní reformě. Evropská komise se vymyká tlaku občanů ještě víc než národní vlády. Měnová unie neslouží občanům EU, ale evropským korporacím. A jsou to právě koncerny a banky, které mají největší zájem na zachování eura, neboť právě jeho současná podoba jim umožňuje přesouvat účinky krize, kterou sami způsobili, na nejzranitelnější obyvatelstvo. Právě této logice řekli řečtí voliči DOST. Snaha o „zásadní reformu“ takovéto Unie je mýtus. Tento projekt se už nedá zachránit, a čím dříve to pochopíme, tím méně to bude bolet.

Česko navštívila šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Ta se ostře distancuje od svého otce, známého antisemitskými a pronacistickými postoji. Bude jí tento distanc stačit na to, aby se stala francouzskou prezidentkou? Nebo aby alespoň FN zaujala stabilní místo jedné ze tří silných stran ve Francii?

To si v této chvíli ještě netroufám odhadnout, ale její šance jsou velké, podporované rostoucím nacionalismem v Evropě a módním odporem ke klasickým politickým stranám.

Agenda Le Penové, tedy odmítání imigrace, varování před islámem a obrana tradičních hodnot má odezvu například v Nizozemí, Finsku, Itálii či Rakousku. Kam se dle vás tato politika v příštích letech posune? Co z toho, co dříve bylo nemyslitelné, se o islámu a migraci bude říkat běžně? Stanou se strany typu Národní fronty součástí mainstreamu, nebo jim mainstreamové strany vyzobou jejich agendu?

Tady je třeba říct jednu zásadní věc. Ačkoli považujeme současný projektu EU za neudržitelný, jinou racionální volbu v dnešním světě, jak se sjednotit, nemáme – toto sjednocení musí vycházet z úplně jiných principů, musí přijít zezdola a musí být založené na společném odporu vůči současné oligarchii. Toto hnutí odporu musí být založené na vzájemné solidaritě lidí a národů, ne na nacionalistických a rasistických fobiích, které nás už nejednou v historii přivedly do pekla. Ten, kdo dnes ještě blouzní o čistých rasách a suverénních národech, nevnímá realitu světa, ve kterém žijeme. Hlavní přitažlivost těchto stran je však v něčem jiném. Jejich voliči mají pocit, že tito politici jsou jediní, kteří hovoří o problémech otevřeně, ačkoliv často je jen vulgarizují. Když vidím jejich kritiku neoliberální globalizace, tak nemohu téměř nic namítat, neboť to bych přesně chtěl vidět od levice. Problémem těchto stran však není jejich kritika současných poměrů, ale řešení, která navrhují. A ta jsou stále častěji fašistická. To je jeden z důvodů, proč držím palce řecké Syrize. Syriza není žádná extrémní levice – to jsou hlouposti polovzdělaných tlachalů, kteří opakují přežité ideologické floskule. Syriza ve skutečnosti nabízí to, co už roky slibuje evropská sociální demokracie – na rozdíl od ní to však myslí vážně. Navrhuje to, co se pravidelně objevuje v analýzách nejprestižnějších ekonomických periodik, The Economist počínaje a Financial Times konče, a co podporuje více nositelů Nobelovy ceny za ekonomii: namísto politiky úspor politiku investic. Pokud je v něčem Syriza radikální, tak je to jen demokracie.

Řecká vláda vyslala signál, že demokracie pro ni znamená víc než „fiskální konsolidaci“, že vliv Německa na politiku EU je nesmyslný a destruktivní. A právě v tomto bodě zasáhla finanční kruhy nejtvrději. Toto není o dluzích, které jsou mimochodem nesplatitelné a fakticky větší než před zavedením drastických úspor. Toto je o skoncování s oligarchickou podstatou politiky, s diktováním zákonů ze strany finančních institucí, s ignorováním vůle lidu. Pokud se to podaří, Syriza zapálí jiskru, ze které může vzplanout skutečná evropská revoluce. A pokud se to nepodaří, Řecko může dopadnout jako výmarská republika a uvolnit cestu fašistickým silám. V tom je největší riziko tohoto projektu. To platí i o jiných evropských zemích, kde jsou na vzestupu extrémní pravicové síly na úkor standardní levice.

Ruský prezident Putin vyzval na Rudém náměstí k vytvoření nového systému světové bezpečnosti, který bude bez účasti vojenských bloků. Dlouhodobě kritizuje světovou hegemonii USA, Putinovi evropští příznivci bojují proti obchodní dohodě TTIP a místo toho chtějí pozitivnější vztah s Ruskem. Co k těmto úvahám říci?

Že zjednodušujete. Za prvé, obchodní smlouvu mezi EU a USA kritizují nejen Putinovi přívrženci, ale i jeho odpůrci. Čím dál více nezávislých expertů, mezi nimi i nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, jako Joseph Stiglitz či Paul Krugman, poukazují na zavádějící argumentaci podporovatelů Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP). Jeho výhody pro obchod jsou víc než pochybné a oprávněné jsou i obavy lidskoprávních, ekologických, spotřebitelských a odborových organizací ze snížení evropských standardů v určitých oblastech. Klíčový je však geopolitický záměr této smlouvy, kterou bývalá šéfka americké diplomacie Hillary Clintonová trefně označila za „ekonomické NATO“. Skutečným cílem TTIP není odstranit překážky obchodu, ale odříznout Evropskou unii ekonomicky od Ruska. Podobné cíle sleduje i připravovaná smlouva TPP (Transpacifické partnerství), kde Spojené státy usilují odříznout jedenáct států pacifického regionu od Číny. Rusko velmi rychle pochopilo, o co tu jde, a urychlilo vznik Eurasijské unie. A reakcí Číny bylo oznámení záměru obnovení Hedvábné cesty. Kromě jiného v něm jde i o vytvoření nového obchodního uzlu z Afghánistánu, ze kterého by se mohlo stát překladiště indických a čínských výrobků pro státy Perského zálivu a Evropy. To se, přirozeně, nebude líbit Američanům, kteří si chtějí zachovat v tomto strategickém prostoru mezi Ruskem, Čínou a Íránem dominantní postavení. Putinova výzva na vytvoření nového systému světové bezpečnosti bez vojenských bloků má tedy svoje racionální jádro. Současný trend vytváření a upevňování nejen vojenských, ale i ekonomických bloků tedy může vést k jedinému cíli: ke globální válce. Tomuto se snaží zabránit i mezinárodní mírová iniciativa Sjednocení za mír, která připomíná závazek z Pařížské charty pro novou Evropu a upozorňuje, že bezpečnost je nedělitelná. Otázkou zůstává, do jaké míry to myslí Putin upřímně a do jaké sleduje jen rozšíření vlastní sféry vlivu.

Alespoň významnější náznaky podpory pro taková prohlášení vidíme u českého prezidenta, u slovenského a maďarského premiéra, v Itálii, samozřejmě ve Francii, v Řecku, na Kypru atd. Kde smířlivost vůči Rusku ještě vzroste? Budou některé země dlouhodobě Putinovým trojským koněm?

V prvé řadě bych rozlišoval mezi zdravým rozumem a kolaborací, mezi mírovým a proruským uvažováním. Nevidím žádné významnější náznaky, že by se Česko, Slovensko nebo Francie chtěly stát Putinovým trojským koněm. To je poměrně nudná propaganda, která vidí za každým přátelským gestem směrem na východ zradu. Takovéto paranoidní uvažování rázně odmítám, důležité jsou činy a ty jsou jednoznačné. Naše země se v ničem neodklonily od jednotného postoje Evropské unie, hlasovaly vždy v souladu s postoji ostatních členských států a v případě Slovenska, které poskytlo Kyjevu reverzní tok plynu, si dokonce dovolujeme tvrdit, že nikdo tak nepomohl Ukrajině jako my, a to nad rámec našich ekonomických možností. Trochu jiný případ je Řecko a Srbsko, ale tam je třeba vidět i vliv kulturních tradic, zejména pravoslaví. Rusko není totalitní stát a neohrožuje Evropskou unii, abychom museli považovat umírněný tón vůči Moskvě za nepřípustné chování. To je nemocné, to je mentalita padesátých let minulého století – a já se jí odmítám přizpůsobit.

Mimochodem, Miloš Zeman odhaduje, že do konce roku budou zrušeny protiruské sankce. Putin horuje za vyplnění minských dohod „do posledního písmene“. Je zrušení sankcí do konce roku reálné? Bude tudíž mír na Ukrajině?

Sankce jednoznačně selhaly, na což jsem upozorňoval od začátku. Rusové pod tlakem nikdy neustupují, spíš je to semkne a nakonec, sankce v dějinách prakticky nikdy nevedly k úspěchu a měly by být odstraněny z mezinárodní politiky jako kontraproduktivní a nefunkční nástroje. Někteří analytici u nás se už těšili, že ruská ekonomika jde ke dnu, ale toto mělo být cílem sankcí? Ponížit ruský lid? Vzpomeňte si na Saddáma Husajna, sankce uvalené na irácký režim v devadesátých letech způsobily, že statisíce lidí umřely hlady, ale pozici diktátora to nijak neoslabilo. Je to absolutně nehumánní způsob, který nás nectí. A je tu ještě jeden závažný důvod. Vojenská přehlídka v Moskvě při příležitosti Dne vítězství nad fašismem demonstrovala, že Putin má silné spojence od Číny a Indie až po latinskoamerické státy. Pokud se bude Evropa chovat jako rozmazlené dítě, může se stát, že ji Rusko potřebovat nebude – ani politicky, ani ekonomicky. Putinův výrok na Rudém náměstí („Každý, kterého jsem chtěl vidět, tu byl“) je v tomto směru příznačný. I Angela Merkelová naznačovala v Moskvě oživení hospodářské spolupráce. Počet členských států EU, které tlačí na zrušení sankcí, proto roste, dnes jich je přibližně třetina. Odhad Miloše Zemana je realistický, nespojoval bych ho však s ukončením války.

V evropské politické agendě zapomínáme na dohodu TTIP. Bude nakonec schvalována jen EU jako celkem, nebo národními parlamenty? Pro kterou z těchto možností jste vy? Co se ještě během procesu schválení dohody ještě stane?

Formálně nic nebrání tomu, aby se o dohodě hlasovalo jen na úrovni Evropského parlamentu, proto je třeba ji zastavit už tam a shodit ji ze stolu podobně jako smlouvu ACTA. Přirozeně, že vzhledem na závažnost a dopady TTIP bych si přál, aby ji schvalovaly i národní parlamenty, ale netřeba se na to spoléhat, největší úsilí je třeba vyvinout směrem k Evropskému parlamentu.

Vladimir Putin se ve svém projevu na Rudém náměstí vyslovil pro systém rovnoprávné bezpečnosti všech zemí, čelící současným hrozbám, vybudovaný na regionálním a globálním základě mimo vojenské bloky. Jak tomu máme rozumět? A dá se očekávat, že na to v budoucnu západní svět uslyší? Ostatně co se týče Ukrajiny, Putin prý hodlá vyžadovat dodržení minských dohod do posledního písmene, takže by se situace mohla uklidňovat…

Tak, že bezpečnost v dnešním světě je nedělitelná a budovat ji na principu exkluzivního vojenského bloku, je fatální omyl. Vojenské aliance zapříčinily první světovou válku a ochromily Evropu po druhé světové válce, je to historicky primitivní forma bezpečnosti, kterou můžeme pozorovat už v časech starověkého Řecka. Proto bychom měli zdokonalovat moderní formy kolektivní bezpečnosti, které v současnosti představuje záměrně oslabené OSN a OBSE. Putinovy požadavky, aby Rusko nebylo vynechávané z bezpečnostního systému, jsou absolutně legitimní. Je třeba však dávat pozor, aby se za těmito požadavky neskrýval jen záměr přerozdělení sfér vlivu a oživení konceptu „koncertu velmocí“ známého z 19. století a na globální úrovni.

Pokud to Rusko myslí vážně, potom je třeba hledat úplně novou bezpečnostní architekturu, která bude odpovídat potřebám a zkušenostem současnosti a která bude zavazovat všechny národy ke společné práci ve prospěch posilňování globálního míru, spolupráce a spravedlnosti. Právě o to usilujeme v mezinárodní iniciativě Sjednocení za mír. Válka se nedá odvrátit smluvními dohodami mezi suverénními státy, suverenita v bezpečnostních otázkách ponechávala rivalizujícím mocnostem vždy zvůli, v důsledku které se mezinárodní právo uplatňuje jen vůči malým a slabým státům. Mír si vyžaduje organizaci a mírové mezinárodní vztahy, vyšší regulaci.

Pokud jde o návštěvu Miloše Zemana a Roberta Fica v Moskvě a jejich výsledky, především jednání s prezidentem Putinem, jak to hodnotíte?

Jako úplně standardní projev úcty vůči národu, který obětoval desetinu své populace, aby nás zbavil zkázy fašismu a abychom si tu vůbec mohli takto povídat. Pro Rusko, ve kterém není rodiny, jež by neměla padlého v druhé světové válce, je to nejposvátnější svátek a kulturní člověk by to měl pochopit. Nikdo z těch moralizátorů a apologetů izolace Ruska nežádal, abychom se v roce 2004, uprostřed zuřící války v Iráku, nezúčastnili 60. výročí vylodění spojenců v Normandii, neboť tam byl George Bush, který, kdybychom žili ve spravedlivém světě, by byl souzený jako válečný zločinec. Každý chápal, že toto není o současné politice.

Stejně bychom měli přistupovat k oslavám Dne vítězství nad fašismem. Navíc, je něco úplně jiného, když Putinovo pozvání odmítne Velká Británie, kterou nikdo nemusel osvobozovat, neutrální Švédsko nebo Francie, které osvobozovali západní spojenci. Od nás by to byla hrubá nezdvořilost a neúcta nejen vůči padlým, nejen vůči žijícím veteránům, ale vůči celému ruském lidu, který vnímá tyto věci velmi citlivě. Jsem rád, že tam naši státní představitelé byli, a myslím, že většina obyvatel též. Nic víc to neznamená.

Jednání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem v Soči absolvoval jeho americký protějšek John Kerry. Analytici hovoří o zásadní schůzce, kde se navíc stala dosud naprosto nevídaná věc. Kerry kritizoval ukrajinského prezidenta Porošenka, za což už sklidil kritiku v americkém tisku. Jak máme tuto schůzku podle vás vnímat? Může znamenat nějaký příslib důležitých změn?

Bylo by naivní si myslet, že obě strany se dohodly na ukončení války. Nic takového, bohužel, není na programu dne, geopolitický boj o Ukrajinu bude trvat i nadále. Nakonec, ukrajinský parlament v prvém čtení schválil návrh zákona, který legalizuje působení zahraničních žoldnéřů v ukrajinské armádě. Pro režim v Kyjevě je to nevyhnutelnost, neboť Ukrajinci proti svým bratrům bojovat nechtějí a vyhýbají se odvodům, jak jen mohou. Něco se však přeci jen změnilo. Kerryho varování adresované Porošenkovi znamená, že Kyjev nemá povolení pro další útok. Mnozí budou jistě namítat, že jsou to přeci suverénní státy, ale to je prostoduchá iluze, americká moc vůči evropským státům je stále imperiální a v impériu platí princip subordinace. Američané si uvědomili, že spolupráci s Ruskem potřebují. Aspoň dočasně. Ať už při řešení krvavého konfliktu v Sýrii či při řešení problémů ve střední Asii nebo na jihu Evropy, kde se nám začal před očima opět rozkládat Balkán.

V Makedonii bez zájmu našich médií fakticky proběhl státní převrat, bosenští Srbové vyhrožují vystoupením z federace, Albánie destabilizuje okolní státy a Srbsko se čím dál víc sbližuje s Ruskem. V Jemenu se zase zhroutilo křehké příměří. Pokud k tomu přičteme sobotní demonstraci v Kišiněvu, na které tisícovky obyvatel Moldávie žádaly připojení k Rumunsku, neboť nevěří vlastnímu rozkládajícímu se státu, vidíme, že množství problémů tak enormně narůstá, že USA už dávno nezvládají úlohu světového policisty. Spojené státy si jednoduše musely vyprosit „time out“. Znamená to, že konflikt na Ukrajině sice pokračuje, ale jeho vyřešení není momentálně pro USA prioritou. První ovoce této dohody je třeba vidět i v sobotním útoku amerických speciálních jednotek na pozice Islámského státu ve východní Sýrii, vůči kterému Moskva neprotestovala a výjimečně mlčela. Konkrétní obsah jednání v Soči sice neznáme, ale ze změny rétoriky je jasné, že bylo důležitější, než většina lidí tuší. Důsledky pocítíme v nejbližších týdnech.

Kdo je Doc. Mgr. Eduard Chmelár, PhD. (* 1971)

Slovenský historik, politický a mediální analytik, vysokoškolský učitel, publicista a občanský aktivista. Rektor Akademie médií, vysoké školy mediální a marketingové komunikace v Bratislavě.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Eduard-Chmelar-USA-si-vyprosily-v-Rusku-pauzu-protoze-vse-se-rozpada-Evrope-hrozi-valky-oligarchu-EU-se-uz-neda-zachranit-Cil-Mozna-globalni-valka-375695

Mnichovská zrada očima Ruska a v čem Rusové vidí zradu ze strany Československa

Jedním z nejcyničtějších historických mýtů je mýtus o Hitlerovi, který uchvacoval v Evropě jednu zemi za druhou a demokratické země jako Anglie, Francie, USA při tom trpěly stejně jako obsazované země. USA i další státy se údajně po zuby ozbrojeného a agresivního Hitlera bály a nechtěly ho zbytečně provokovat. Kdo však reparacemi z I. světové války zubožené Německo vyzbrojil? Kdo financoval jeho olympiádu, armádu i přípravy na válku?

(pozn. šéfredaktora: Historii vypráví vítězové a je zcela logické, že západ, jako jeden z hlavních architektů vzestupu III. Říše, svalil veškerou vinu za Hitlera, jeho vzestup a válku na ty, kteří skončili po Norimberském tribunálu na šibenici, protože ti už mluvit nemohou. I proto západ skrze Británii nechal Rudolfa Hesse až do roku 1987 ve vězení bez řádného soudu a procesu, než za podivných okolností zemřel poté, co se začalo uvažovat o jeho možném propuštění, protože Hess věděl až příliš mnoho o propojení anglo-amerického průmyslu a bank s německou vládou, o rozparcelování Evropy, o zradě Československa, o zmizelém zlatém ČS pokladu v březnu 1939, o anexi Rakouska, o fondech a swapových účtech ve Švýcarsku, kterými proudily finance od britských a amerických bankéřů pro Hitlerovu NSDAP, SA a SS, a to nejen před válkou, ale i během ní. Samotný Hess se nikdy nedopustil žádných válečných zločinů, ale přesto ho drželi více než 40 let na samotce. Proč asi? Věděl příliš mnoho o západních kšeftech se III. Říší, o čemž svědčí i způsob jeho cesty do Anglie, bez vědomí Hitlera, takže Hess západním partnerům evidentně věřil, a to i v průběhu války. Letěl do Anglie na jistotu, že se domluví s Brity. Stejně dnes financují USA skrze swapové účty Islámský stát, aby proti němu mohli vzápětí bojovat a žádat proto Kongres o navyšovaní zbrojního rozpočtu rok co rok, stejně jako ve Vietnamu, ale to by bylo na jiný článek).

1935 – Anglicko-německý pakt o námořní flotile

Dne 18. 6. 1935 přijel do Londýna německý ministr zahraničí von Ribbentrop. S ministrem zahraničí GB Samuelem Chorem uzavřeli Anglo-německou námořní dohodu. Německo podle dohody mohlo svobodně budovat vojenskou námořní flotilu až do výše 35% anglické flotily. Budování ostatní výzbroje a výstroje Německu nikdo nezakazoval.

Žalostný stav německé armády v roce 1935 a její růst do roku 1940

Z 28 typů německých vojenských letadel v roce 1935 mělo 11 anglické nebo americké motory. Dodavatelské firmy: Rolls-Royce, Armstrong-Siddeley, Pratt-Whitney. V roce 1933 neměl Hitler ani jeden tank, ani jedno letadlo, ani vojenské loďstvo.

V roce 1940 byla Hitlerova armáda 42x větší. Hitler dostal peníze, místo aby platil reparace. V srpnu 1936 podpořili USA, Británie, Francie i další západní země Hitlera svou účastí na jeho olympiádě, která byla plná nacistické propagandy a antisemitismu.

Ekonomické a finanční smlouvy Hitlera s Anglií

Hitler ukončil ekonomickou spolupráci se SSSR a soustředil se na Západ. V roce 1933 se snížil sovětský export do Německa o více než polovinu. V témže roce podepsalo Německo nové smlouvy s Anglií o dodávkách uhlí, o valutové, tržní a platební spolupráci. Za každých 55 liber sterlingů, které Německo utratilo ve prospěch Anglie, se Anglie zavázala utratit 100 liber za německé zboží.

Hitlerův kolaborant a prostředník ve styku se západní elitou

Německý rodák, americký byznysmen Ernst Hanfstaengl, potomek rodu Saxe-Coburg and Gotha (stejně jako britská královna Alžběta II.), otevřel Hitlerovi cestu k americké i britské high society. Díky němu dosáhl Hitler odpisu válečných dluhů a reparací i finanční podpory ve zbrojení. Za to Hitler slíbil, že povede válku s Východem. Na to potřeboval území, finanční, materiální a lidské zdroje.

1935 – Obsazení demilitarizovaného Sárska a Porýní Hitlerem

Prvním zdrojem, který Západ Hitlerovi věnoval, bylo Sársko a Porýní. Obě území na základě Versailleské smlouvy patřila, jako demilitarizovaná zóna, Společnosti národů. Spravovala je více méně Francie. Od roku 1935 patřila opět Německu. Francie nezasáhla a neprotestovala, stejně jako ostatní země, které Versailleskou smlouvu podepsaly. Zařídil to hlavně Ernst Hanfstaengl a také Churchillův syn Randolph. Francie zcela podléhala diktátu Anglie.

Anschluss Rakouska v březnu 1938

Další na řadě bylo Rakousko. USA, Anglie, Itálie a Francie podepsaly s Rakouskem tzv. Trianonskou dohodu, podle níž byly stanoveny nejen hranice Maďarska, ale také nedotknutelné nové hranice Rakouska. Hitler v březnu 1938 provedl anschluss Rakouska, začal provádět protižidovské represe a opět nikdo neprotestoval.

Pomsta Stalinovi, přípravy na obětování Československa

Vlastníkům USA a Velké Británie to stále nestačilo. Považovali za nutné přivést Hitlerovu armádu až k hranicím SSSR. Stalin se od Západu zcela odtrhl, když zrušil americké, britské a další koncese na těžbu surovin, na průmysl i bankovnictví. Bylo potřeba Stalinovi pořádně zatopit. Přišla řada na obětování Československa. Použity k tomu byly 3,4 milióny Němců, kteří na území Československa žili.

Názor Rusů na působení čs. legií na Sibiři a na vznik Československa

Čechoslováci po první světové válce na rozkaz Američanů zablokovali Transsibiřskou magistrálu a zabránili tak bělogvardějcům i civilním běžencům se evakuovat. Výsledkem bylo, že Kolčakova armáda i civilisté museli pěšky projít celou Sibiř podél železnice.

Čechoslováci jezdili ve vyhřátých vagónech a kolem nich umíraly tisíce vojáků a civilistů zimou a hlady. Poté vydali Čechoslováci generála Kolčaka na smrt bolševikům a odvezli si část jeho zlaté zásoby zabavené po VŘSR carské rodině. Na tomto, zradou získaném zlatě, byla budována nová československá státnost.

Rusové vidí působení čs. legií v SSSR jako obrovskou zradu na jedné straně a obrovské hrdinství Rusů na straně druhé. Stejné země, které povolily vznik Československa po rozpadu Rakouska-Uherska, ho v roce 1938 předaly Hitlerovi. Třetí říše se tím posunula k samotným hranicím SSSR.

Západ Československo stvořil, Západ ho i zlikvidoval

Československé podniky a českoslovenští občané byli nyní povinni vyzbrojit německou armádu. Hlavou protičeskoslovenského odboje a obrození sudetských Němců byl Konrad Henlein. Požadoval autonomii pro Němce žijící na území Československa. Československo mělo smlouvu se SSSR a s Francií, že v případě napadení je budou obě země bránit. Ovšem pouze spolu, ne jednotlivě. A Francie Československo obětovala Hitlerovi.

Francie a Anglie odmítají poskytnout pomoc Československu

Dne 5. 5. 1938 se v amerických novinách New York Herald Tribune objevil článek, ve kterém Londýn oznamuje, že vzhledem k tomu, že ani Francie ani SSSR nepomohou Československu proti Hitlerově okupaci, nepomůže mu ani Británie. Československo by mělo uznat, že jeho poloha je pro nacistické Německo důležitá a vyřešit co nejdříve sudetoněmeckou otázku mírovou cestou.

Československo by se tehdy ještě útoku ze strany Německa ubránilo. Určitě do doby, než by mu přišla na pomoc Francie a s ní SSSR. Dva dny po článku v New York Herald Tribune přijíždí do Londýna Konrad Henlein. Po jednání s Británií se změnily jeho požadavky z autonomie na odtržení Sudet od Československa.

Diplomatický i mediální nátlak Západu na československou vládu

Dne 7. 9. 1938 píše London Times doporučení Československu neprotivit se požadavkům sudetských Němců. Francouzi se v tomtéž měsíci obrátili na SSSR s otázkou, jak budou Sověti postupovat po obsazení Československa Hitlerem. SSSR odpověděl přesunem 60 pěších pluků, 16 divizí kavalérie, 22 tankových bataliónů a 17 eskader na hranice s Polskem, odkud byl schopen nejrychleji pomoci Československu. Do armády povolal SSSR 330 tisíc rezervistů.

Československá vláda se však rozhodla anulovat smlouvu s Francií a se SSSR o pomoci. 19. 9. 1938 posílá Anglie a Francie čs. vládě diplomatickou nótu: „Další ochrana hranic Československa ze strany spojenců není možná, pokud Československo nevyhoví požadavkům sudetských Němců na odtržení od země. Pro zachování míru v Evropě je toto opatření nezbytné.“ Na splnění požadavku měli Čechoslováci dva dny. 20. 9. 1938 se anglický vyslanec Newton obrátil na čs. vládu: „V případě, že československá vláda bude i nadále vzdorovat, anglická vláda se přestane zajímat o další osud země.“

Edvard Beneš byl postaven před hotovou věc. „Pokud se československá vláda postaví anglo-francouzskému plánu zajištění míru v Evropě, celý svět uzná Československo jako hlavního a jediného viníka neodvratné světové války.“

Československá vláda podléhá nátlaku Západu

Dne 21. 9. 1938 se čs. vláda vzdala nátlaku ze strany Británie, Francie a USA. 29. – 30. 9. 1938 byla v Mnichově podepsána známá dohoda, kterou Velká Británie (Neville Chamberlain), Francie (Édouard Daladier), Itálie (Benito Mussolini) a Německo (Adolf Hitler) dohodly předání Sudet Německu. Čechoslováky na jednání nepozvali. 1. 10. 1938 vstoupila německá vojska na území Československa. Ale v tom československá tragédie nekončí. Zemi si porcovali také „dobří sousedé“. Polsko dalo československé vládě 24 hodinové ultimátum, v němž požadovalo okamžité předání Těšínska. Čs. vláda neměla sebemenší možnost polskému ultimátu nevyhovět.

Západ předává část Evropy nacistické a antisemitské Třetí říši

Velká Británie, Francie, Itálie a Wall Street v pozadí předaly Hitlerovi postupně Sársko, Porýní, Rakousko i Československo. Vyzbrojovali jeho armádu a odpustili mu válečné reparace. Dali mu obrovská území, jejich infrastrukturu a občany jako poddané. To vše s vědomím nacistického a antisemitského charakteru Třetí říše. Zbýval provést poslední krok. Zpřístupnit Hitlerovi cestu až na hranice SSSR.

Pomsta Stalinovi a snaha o obnovení možnosti drancovat Rusko

Tyto všechny kroky a obětování mnoha miliónů občanů okupovaných zemí nacistické politice Třetí říše provedly země Západu s vidinou pomsty J. V. Stalinovi za to, že zastavil jejich drancování Sovětského svazu. Likvidace Židů a Slovanů, kterou Hitler veřejně avizoval, nikomu na Západě nevadila. Naopak.

Stalin od roku 1925, kdy zrušil západní koncese, musel vyvážet většinu vypěstovaného obilí a platit jim dodávky západních technologií pro budování průmyslu, zemědělství i obrany. Zemí se přehnal hladomor 1932-33 se 7 milióny obětí, přesto nikdo SSSR nepomohl. Pomáhali Hitlerovi v přípravě na likvidaci Sovětského svazu i Evropy.

Závěr

V článku jsem chtěl zejména poukázat na překrucování dějin, kterého jsme dnes opět svědky. A také na to, že jsme si opět vybrali špatné spojence. Francie, Velká Británie, Itálie, Německo, USA nás krutě zradili už jednou. Ptám se, proč jim dnešní politici znovu nadbíhají, zaprodali jim naši zemi a chtějí, abychom pro jejich zájmy a války umírali?

Podstata diplomatických jednání

Vždycky jsem si myslel, že diplomatická jednání jsou plná kompromisů a uctivých frází. Zdá se, že je to naopak souboj, kdo má tvrdší lokty a kdo má více čím vyhrožovat. Aspoň pokud jde o Západ. Když vloni v lednu dostal ruský ministr zahraničí Lavrov od amerického protějšku Kerryho dvě brambory, znamenalo to v diplomatické řeči, že v důsledku sankcí budou Rusové nuceni jíst suché brambory a žadonit o americkou humanitární pomoc.

Letos v květnu přijel ministr Kerry do Ruska a dostal od Lavrova košík brambor a rajčat. Jak čtenáři jistě vědí, Tereza Heinz, majitelka konglomerátu na kečupy, je Kerryho manželkou. Odpověď ministra Lavrova, podle V. Pjakina, znamená, že na suchých bramborách zůstanou, i se sankcemi, Američané. A že si americké kečupy (potraviny) mohou jíst sami. Z diplomatického slovníku zkrátka člověka zamrazí. Jedno vím ale jistě, Kerryho kečup si už nikdy nekoupím.

Následující článek budu věnovat rovněž mytizovanému paktu Molotov – Ribbentrop (23. 8. 1939), který navazuje jak časově, tak i fakticky na porcování Evropy Hitlerem za asistence západních mocností.

– Valerij X –

 

Zdroje:

• Istoria Rossii XX. vek – 79 Мюнхенский сговор

https://www.youtube.com/watch?v=xtdDcG2oL-8&index=76&list=PLF37876D72662ACB8

• Pakt Anglie – Německo z roku 1935

http://en.wikipedia.org/wiki/Anglo-German_Naval_Agreement

• Letní olympijské hry 1936 s hákovým křížem na vlajce

http://cs.wikipedia.org/wiki/Letní_olympijské_hry_1936

• Ernst Hanfstaengl Saxe-Coburg Gotha – Hitlerův americký konfident

http://en.wikipedia.org/wiki/Ernst_Hanfstaengl

Jakým způsobem se nejstarší a nejváženější člen Rady Jediů dostal do středověkého rukopisu?

Kdo nevěřil, teď pochopí: Pobaltské státy požádaly o trvalé rozmístění vojsk NATO na svém území! Novela branného zákona v ČR najednou dává smysl i těm, co zabořili hlavu do písku. Armáda ČR bude mít jednotku pro boj s vnitřním nepřítelem!

Netrvalo dlouho a uplatňování koncepce útočné doktríny Steel Rose, o které jsme exkluzivně nedávno informovali [1] díky našemu bruselskému zdroji,  začalo nabývat reálných obrysů. Došlo ke spuštění válečného mlýnku a NATO má nyní formálně otevřenou cestu pro zahájení rozmisťování svých vojsk na hranici doteku s Ruskem. Před několika okamžiky totiž přinesla média informaci, že představitelé všech tří pobaltských států zaslali na centrálu NATO zvací dopis s žádostí o trvalé rozmístění spojeneckých armád NATO v Pobaltí [2].

Z počátku by mělo jít o kontingent přibližně až 5,500 vojáků, což je dosud největší přesun sil NATO na obranu členského státu na území aliance v celé její historii. Trvalé rozmístění cizích vojsk v Evropě na území jiného státu v rámci vojenské aliance proběhlo naposledy 21. srpna 1968. Od té doby žádná vojenská aliance nebo seskupení nemělo rozmístěná svá vojska na území spojence v takovém počtu. Do tohoto nejsou zahrnuty okupační armády (americká okupační vojska rozmístěná dosud v Německu po II. sv. válce) a armády rozmístěné na základě jiného mandátu než aliančního statusu NATO (např. americká vojska rozmístěná v Kosovu na vojenské základně Bondsteel). Krok pobaltských států jsme na AE News předpovídali už před půl rokem a bude zajímavé teď sledovat, jestli dojde k uplatnění článku 5 Washingtonské smlouvy, který je za současné situace nepoužitelný.

Předpokládáme, že dojde k rozmístění vojsk NATO v Pobaltí podle koncepce doktríny Steel Rose, to znamená na základě vyhlášení časově neomezeného cvičení/pobytu v Pobaltí. V rámci smluv NATO nelze rozmístit kontingent cizích vojsk na území jiného členského státu NATO bez souhlasu parlamentů všech zúčastněných stran. Znamená to, že velmi brzy po této žádosti států v Pobaltí můžeme očekávat v poslanecké sněmovně žádost armády o vyhlášení souhlasu s další zahraniční misí pro české vojáky, tentokrát ale už bez legrace natvrdo na čáře doteku s Ruskem. Přesun vojsk a trvalé rozmístění NATO v Pobaltí bude signálem pro Moskvu, že NATO opravdu zvažuje otevření severní fronty s Ruskem v případě náhlé eskalace ukrajinského konfliktu. Rusko zvažuje rozmístění jaderných zbraní na Krymu [3] a pokud dojde k rozmístění invazních vojsk NATO v Pobaltí, nic jiného Rusku ani nezbude.

Novela branného zákona stažena z poslanecké sněmovny… kvůli vnitřnímu nepříteli?

Média přinesla před týdnem informaci, která docela bez zájmu zapadla nepovšimnuta mezi ostatními zprávami, že ministerstvo obrany překvapivě a náhle stáhlo z projednávání poslanecké sněmovny návrh novely branného zákona [4], o kterém jsme už psali a proti kterému vzniklo dokonce sdružení odpůrců z řad vojenských záloh [5]. Dostali jsme do redakce několik dotazů, jestli to znamená, že se vláda zalekla občanů a případného odporu vůči odvodům. Odpovědí vás bohužel zklamu. Vláda ani ministerstvo se nezalekli, pouze si uvědomili, že novela musí být přepracována, aby obsahovala mechanismy trestů a postihů proti odmítačům služby a lidem, kteří odmítají zahraniční mise.

O tom, že armáda to myslí vážně, svědčí i skutečnost, která nás v redakci docela zarazila, že armáda ČR nově chystá vytvoření jednotky pro boj s vnitřním nepřítelem [6]. Oficiálně půjde o útvar pro boj se specializací na hybridní válku, to znamená na boj s polovojenskými jednotkami, které se skládají z vojáků i civilistů současně (hybridní útvary) a je to zřejmě rychlá reakce na vznik výše zmíněné skupiny „Českoslovenští vojáci“, kteří představují v očích současného generálního štábu bezpečnostní hrozbu a de facto vnitřního nepřítele.

Režim pochopitelně neočekával, že se mezi občany v ČR zvedne takový odpor vůči zahraničním misím a odvodům vojáků pro jiné účely než je obrana vlasti a že lidé nebudou chtít, aby jejich synové a dokonce i dcery skládaly slib nejen vlastní zemi, ale i cizí alianci, a tím pádem i cizím velením a cizím vojenským štábům. S tím pochopitelně novela branného zákona nepočítala, že takový odpor v zemi vznikne, takže novelu bude potřeba přepracovat, a proto byla z projednávání sněmovny stažena.

To však rozhodně neznamená, že by velení NATO pozastavilo realizaci nové útočné doktríny v Evropě. Jakmile přijde do poslanecké sněmovny žádost NATO o schválení české části kontingentu pro Pobaltí, uvidíte, jak nikdo ani nemrkne a bude s vysláním vojáků souhlasit. Už dopředu vám doporučuji, abyste zavolali svým poslancům a zeptali se je na postoj, jak budou hlasovat. Jak se postaví k tomu, že NATO žádá o trvalé rozmístění vojsk v Pobaltí na hranici s Ruskem. Samozřejmě, že kontingent 5,500 vojáků není tak velký, aby se nedal pokrýt z řad profesionálních vojáků, k tomu nejsou povinné odvody branců „zatím“ potřeba. Zdůrazňuji ale to slovo „zatím“, protože tady vůbec nejde o to, jestli těch vojáků tam bude teď 5,000 anebo 50,000 za dva roky. Jakmile totiž dojde k rozhodnutí, že někde bude trvale rozmístěn kontingent, znamená to vybudování infrastruktury, systém komunikace, logistiky, zázemí, ubytování atd.

Trvalé rozmístění vojsk NATO v Pobaltí je přípravou na válku

Pobaltí zašlo dokonce tak daleko, že ani nehovoří v žádosti o dočasném rozmístění vojsk, které jsme znali z roku 1968 v ČSSR po okupaci armádami Varšavské smlouvy, ale na rovinu hovoří o trvalém rozmístění. Čili o vybudovaní trvalých základen NATO ve třech pobaltských státech. A teď kontrolní otázka: „Jak myslíte, že na toto zareaguje Moskva?“ Myslíte si, že bude trvalé rozmístění vojsk považovat za obrannou iniciativu pobaltských zemí? Samozřejmě, že ne a bude na to reagovat adekvátně tak, že rozmístí jaderné nosiče na Krymu, vybuduje nové vojenské základny a přesune k hranicím s pobaltskými státy více divizí a raketových vojsk. Opakuje se zde scénář z Vietnamu, kdy Američané přesouvali do oblasti zbraně, jednotky a lodě a poté si „vyrobili“ Tonkinský incident pro zahájení války. V případě přesunování vojsk NATO na hranici doteku s Ruskem jde o stejný model. Incident, který zahájí III. sv. válku s Ruskem se dá očekávat poté, co v Pobaltí bude vybudováno zázemí pro kontingent NATO.

Model války s Ruskem leží na stole v Pentagonu už delší dobu. Jde o přesvědčení americké generality, že válku s Ruskem lze vyhrát pozičně bez použití jaderných zbraní. Putin je spatřován jako silný politik, ale slabý velitel, který by nedal rozkaz k použití jaderných zbraní jako první. To na jedné straně je Putinovi ke cti, ale pokud je to pravda, potom zde nastává hrozba, že v případě napadení Ruska by Putin byl zřejmě v Kremlu svržen a nahrazen někým. A tady nastává ta největší hrozba. Kreml je plný oportunistů a západně smýšlejících lidí, hovořil o tom i Valerij Pjakin v několika svých přednáškách. Takových Michailů Gorbačovů a Borisů Jelcinů je Kreml plný. Pentagon proto uvažuje, že palácový puč by v Kremlu ovládl pro-západní směr. Nicméně je zde velké riziko, že v Kremlu by namísto palácového puče proběhl vojenský převrat a moc by převzali ruští jestřábi a generálové. V takovém okamžiku by Rusko nespoléhalo na zastavení agrese NATO poziční obranou pozemními vojsky a čekání na útok nepřítele, ale došly by na řadu ofenzivní kroky prvního úderu a operačně-taktické nukleární zbraně a v poslední fázi i zbraně strategické.

Pentagon věří, že může válku s Ruskem vyhrát bez spuštění jaderné výměny

Dostáváme do redakce dotazy, jestli opravdu USA by konflikt s Ruskem, který by mohl přejít v jaderný, stál za to. Odpověď je jednoznačná, ano, válka s Ruskem by USA stála za to, protože Pentagon si věří, že by válku vyhrál dříve, než by došlo na nukleární výměnu strategickými zbraněmi mezi USA a Ruskem. Situace v Kremlu je jiná, než třeba v 60. letech minulého století. Mnoho představitelů ruské moci je úzce propojeno se západním vlivem, propojení ruského a západního businessu je obrovské, vliv západních zájmů v Kremlu je pořád velký a hlavně sám Putin není svým vystupováním a jednáním typickým politikem sovětského neústupného stylu tvrdé pěsti, který by v OSN mlátil do stolu vztekem svojí polobotkou a vyhrožoval invazí anebo odpálením raket na všechno živé na západ od Ruska.

Putin se úzkostlivě brání tomu, aby byl zahnán do pozice, kdy bude muset dát tvrdé rozkazy, které nechce, to znamená rozkazy k mobilizaci, invazi nebo použití raketových vojsk. Pokud by místo Putina byl v Kremlu u moci Leonid Brežněv a jenom by se doslechl o zlomku toho, co probíhá v NATO ve vztahu k Pobaltí, už teď by burácela ruská tanková vojska ulicemi Kyjeva, Vilniusu, Rigy a Talinu a nad hlavami by nám létaly rakety. Západ by měl být za Putina vděčný, protože drží na uzdě obrovskou armádu, která je prostoupena sovětskými kádry a myšlení velitelů vojsk není vždy na stejné vlnové frekvenci s Putinem. To zdaleka není.

Kritika v ruském tisku se často týká toho, že Putin nereaguje na agresi NATO razantněji, ta zaznívá především od veteránů, ale i od některých současných vysokých politiků v Rusku. Zatím pochopitelně o nic nejde, protože Putina nelze v této situaci svrhnout, protože za ním stojí národ. Ale to se může časem změnit, Putin může třeba onemocnět, nebo dokonce mu někdo k nemoci může dopomoci. V sovětském systému byl odchod z funkce ze zdravotních důvodů velmi častý, protože režim si nemohl dovolit oblíbeného politika jen tak odstranit z veřejnosti násilně.

Eskalace napětí a tlak NATO má destabilizovat Putina a vyvolat puč v Kremlu

Současné nasouvání vojsk NATO na hranici s Ruskem má podle všeho za cíl vyvolat v Kremlu napětí a nervozitu ruských generálů a rozkol mezi Putinem a vojenským štábem do takové pozice, aby ruská armáda ze strachu z aktivit NATO a bezprostředního ohrožení země podnítila sesazení Putina z funkce kvůli jeho slabosti a nerozhodnosti. Samozřejmě, že tohle nemusí vůbec vyjít a výsledkem bude přesný opak, kdy Putin vydá rozkazy k aktivaci armády a začne dělat tvrdou a bezohlednou politiku sovětského stylu, a to ne z nějaké radosti, ale z vědomí toho, že kdyby se tak nezačal chovat, stálo by ho to funkci prezidenta a svržení jeho moci v Kremlu a převzetí vlády radikály.

Žádost pobaltských státu o rozmístění vojsk NATO na svém území je však bod zlomu. Od této chvíle už nejde jen o nějaké cvičení a poté návraty vojsk domů, teď už jde o přípravu na rozmístění vojsk pro poziční válku s Ruskem, která kdykoliv může přerůst v obrovský konflikt, od pádu kremelské Putinovy vlády, přes destabilizaci Ruska až po jaderný konflikt globálního rozměru.

– VK –

Šéfredaktor AE News

Zobrazit celý článek.

Americké velvyslanectví a Rockefellerova nadace ocenila Českou televizi za „zpravodajství“ o Ukrajině, George Soros může být spokojený. Zpravodajství ČT v rukách skupinky renegádů. Jediným řešením je privatizace Kavčích hor, trpělivost dochází už i poslancům parlamentu

Redakce AE News přináší další informace ze série závažných odhalení ze zákulisí mocenských sil v České republice, které ovládají mediální scénu a tvorbu veřejného mínění v zemi. Jak nás včera upozornil jeden z našich čtenářů, pan Karel Storm, Česká televize odvysílala dvě na sobě nezávislé reportáže, které pana Karla upoutaly a rozčílily. U nás v redakci jsme však při zkoumání podkladů objevili daleko závažnější informace, které zřejmě náš server AE News nyní přináší exkluzivně jako první v ČR. Nejdříve ale pojďme od začátku celé kauzy.

[FOTO] George Soros, skutečný generální ředitel České televize…

Pan Karel Storm nás upozornil, že včera  (30.4.) na ČT24 byla podivná reportáž, resp. rozhovor s jedním z účastníků oslav osvobození Ostravy. Muž, který byl v dobové důstojnické uniformě Rudé armády, odpověděl na dotaz redaktora ČT, jakou armádu v historické přehlídce zastupuje, že prý „1. gardovou jednotku 4. Ukrajinské ARMÁDY“. Tenhle politicky korektní blábol nám v redakci doslova vyrazil dech. Ohýbání historie a přepisování dějin se sice děje, ale že až takhle, to jsme opravdu byli zděšeni. Pán z military klubu musel vědět, že tehdy v roce 1945 žádná ukrajinská armáda neexistovala, protože nešlo o armádu, ale o 4. Ukrajinský front, což byl název seskupení vojsk Rudé armády, které se zformovaly k přípravě útoku na západ právě na území Ukrajiny.

V ruské uniformě ukrajinský voják?

Reportáž ČT však v tom okamžiku, zejména pro mladé diváky, vyzněla v tom smyslu, že Ostravu osvobodili Ukrajinci. Samozřejmě, že i oni byli mezi vojáky Rudé armády, ale zaměnit v živém přenosu na ČT slavný 4. Ukrajinský front za jakousi 4. Ukrajinskou regulérní armádu, která nikdy neexistovala, to je šok. Jako by snad pán měl strach říct, že šlo o Rudou armádu, protože o Rusku se dnes nesmí mluvit jinak než ve špatném světle. Sami si poslechněte rozhovor zde, konkrétně v čase videa 30:50. Všimněte si, jak si pán při dotazu musí v hlavě uvědomovat a sumírovat, jakou že to politicky korektní armádu vlastně jeho historická skupina představuje. Krásná ukázka toho, jak lidé mají strach říct, co si myslí nebo koho představují.

[FOTO] Oslavy 70. výročí osvobození Ostravy se nesly v duchu ruských uniforem na ulicích, šok pro redaktory ČT a dokonce i pro mnohé zmatené komparzisty…

Náš čtenář nás ovšem upozornil i na reportáž Studia 24 o den dříve, tedy 29. dubna, která pojednávala o udělení Novinářské ceny, kterou získali reportéři ČT, Josef Pazderka, Michal Kubal a Jakub Santo a během reportáže ukazovala ČT prostřihy na Majdan v Kyjevě, prapory oddílů Azov atd. Na to, že ČT má blízko k fašismu a banderovcům z Kyjeva, to už jsme si zvykli. Ale mně úplně na začátku této reportáže o vyhlašování novinářských cen za rok 2014 zaujala zdánlivě banální informace moderátorky (zde v čase videa 11:03), kdo tuto cenu vyhlašuje. Jedná se o Nadaci Open Society Fund Praha. A to je hlavní téma tohoto článku.

Když Rockefeller uděluje ocenění českým novinářům, něco je zle!

Zmínka o této nadaci mi vyrazila dech, protože to je jiná liga. Tuto organizaci znám. Zmiňoval se mi o ní pan Josef při našem setkání v Dallasu, když jsem s ním dělal rozhovor o tom, jak fungují v Česku americké tajné služby. Do rozhovoru jsme to nedávali, protože to nebylo tehdy k tématu, ale když jsem teď slyšel název nadace z ČT24, najednou se mi ten název zpětně vybavil. Tahle nadace je totiž dceřinná nadace obrovské nadační matky, Open Society Foundations židovského businessmana maďarského původu George Sorose. Pamatujete si, jak jsme na AE News varovali a psali o vlivu americké ambasády v ČR? O tom, jak se její loga objevují pravidelně v profilech sponzorů českých nadací a neziskovek? Tak abyste byli v obraze, Nadace Open Society Fund Praha je právě jedna z nich. Podívejte se sami zde, kdo tuto organizaci sponzoruje a kdo tedy novinářům ČT udělil ceny za zkreslená a skandálně lživá zpravodajství z Ukrajiny.

Hlavním sponzorem zmíněné nadace je matka, tedy Sorosova Open Society Foundations. Hned o kousek dole vidíte naše staré známé, sponzory s logem US Embassy. Nechybí Britské velvyslanectví s programem „inkluzivního vzdělávaní“, tedy začleňování cikánských dětí do běžných škol. Pozor ale na dalšího sponzora této nadace, to je obrovská ryba, The CEE Trust (Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe). Ta sice ukončila už svoji činnost v roce 2013, ale peníze neziskovkám, které trust sponzoroval, jistě zůstaly. Pokud se podíváte zde, kdo tento trust založil, uvidíte Rockefeller Brothers Fund a opět Sorosovu Open Society, spolu s German Marshall Fund of The United States, Ford Foundation a dalšími. Česká televize tak získala pro své zpravodaje ocenění od neziskovky, kterou financuje skrze pana Sorose dokonce i Rockefellerova rodina. Co si má český občan o takové „nezávislosti“ České televize myslet? Mají snad české občany za hlupáky? Americká ambasáda tady s diplomatickým krytím a za pomoci privátních amerických fondů používá českou nadaci k oceňování propagandistické činnosti novinářů ČT, které platíme ze svých daní?

Pokud se ptáte, proč se pan Soros tak angažuje ohledně Ukrajiny, je to kvůli jeho plánu na investici 1 miliardy USD do této válkou rozvrácené země [1]. Ovšem, nechce tam tyto peníze nalít sám, ale za pomoci dalších západních zemí, a k tomu potřebuje spolupráci a vůli vlád [2]. Proto už asi chápete, proč mu stojí za to investovat do nadací a neziskovek, které infiltrují média v západních zemích, likvidují jejich nestrannost a vykreslují fašistickou juntu na Ukrajině jako národ, který potřebuje finanční a bezmeznou pomoc bez jakýchkoliv podmínek. Sám Soros má na Ukrajině zájem o investice do zemědělství a infrastruktury, viz. odkaz č. 2.

My jsme ČT, kdo je víc?

Pan Petr Cvalín, náš pravidelný autorský přispěvatel, nás upozornil na video opět z dílny ČT, kde oceněný Michal Kubal se staví do role arbitra nezávislosti v ČT a v bizarním pořadu „Kolegium paměti národa: Česká média v roce nula“ (viz. video níže) uvádí na adresu alternativních novinářů a médií: “Čím se živí, když mají čas, aby probírali hodiny a hodiny televizního vysílání a hledali tam, že v jedné reportáži měl obyčejnou chybou jeden a ten samý voják jednou titulek rebel a podruhé ukrajinský voják? Mohu jen spekulovat.“ Pan Kubal by si měl uvědomit, že divákům zkrátka vadí, když z nich ČT dělá debily, a to používám slušný výraz. Lenka Zlámalová v tom samém pořadu hovoří o alternativních novinářích jako o „lůzrech a úchylech“ (v čase 21:20). Kubal hovoří potom o pět minut později o tom, že se diví, že lidé mají čas hledat ve zpravodajství ČT chyby. A něco takového přitom dostane novinářskou cenu za rok 2014?

[VIDEO] Propagandistický potlach přes dvě hodiny o tom, jak ČT nemá „klid na práci“… mimochodem, AE News odhalilo [3] zmanipulovaný průzkum ČT ohledně podpory konvoje mezi občany, o kterém pan Kubal ve videu hovoří. Tento diskusní pořad byl totiž natočen ještě předtím, než vyšel náš článek a následně i korektní průzkum Českého rozhlasu, který původní průzkum ČT doslova zesměšnil.

Včera večer jsem situaci telefonicky konzultoval s několika poslanci parlamentu ČR, kteří s naší redakcí spolupracují a hovořil jsem s nimi o bezpečnostním riziku, kdy americké fondy ovlivňují novináře z České Televize a shodli jsme se, že v poslanecké sněmovně by měla vzniknout iniciativa za privatizaci ČT a rozbití současné redakce zpravodajství v součinnosti s BIS, protože existuje vážné podezření, že současná i minulá agresivní mediální dikce z Kavčích Hor proti prezidentu republiky Zemanovi je organizována právě skrze tyto nadace a fondy, kapitál pana Sorose a protesty proti Zemanovi jsou, jak se zdá, financované dokonce i z Rockefellerových fondů skrze české nadační dceřinky těchto nadnárodních trustů. Situace v poslanecké sněmovně je taková, že podpora pro myšlenku privatizace ČT by brzy mohla dosáhnout požadované podpory, pokud se vyčerpají všechny mechanismy, jak vymanit Kavčí Hory z vlivu domácích a zahraničních NGO (nevládních organizací a neziskovek).

Redakce AE News spatřuje v současném personálním obsazení redakce zpravodajství ČT (domácího i zahraničního) bezpečnostní hrozbu pro národní zájmy republiky, včetně hrozby pozice a suverenity úřadu prezidenta republiky. Není možné, aby v ČR cizí velvyslanectví skrze české nadace a neziskovky financované nadnárodními trusty ovlivňovaly zpravodajství veřejnoprávní televize.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Podle nového výzkumu společnosti Win/Gallup International, která své šetření opírá o odpovědi téměř 64 tisíc dotázaných z 65 zemí světa, se nejvíce lidí k náboženství hlásí v Thajsku (94 % věřících, 1 % bez vyznání, 1 % ateistů), následuje Arménie (93 % věřících, 3 % bez vyznání, 2 % ateistů), Gruzie (93 % věřících, 6 % bez vyznání, 1 % ateistů), Bangladéš (93 % věřících, 5 % bez vyznání) a Maroko (93 % věřících, 4 % bez vyznání, 1 % ateistů). Na opačném konci žebříčku figuruje Čína (7 % věřících, 29 % bez vyznání, 61 % ateistů), Japonsko (13 % věřících, 31 % bez vyznání, 31 % ateistů), Švédsko (19 % věřících, 59 % bez vyznání, 17 % ateistů), Česko (23 % věřících, 45 % bez vyznání, 30 % ateistů) a Nizozemsko (26 % věřících, 51 % bez vyznání, 15 % ateistů).

Z deníčku amerického protektora Schapira: „Novináři Mafry na mně udělali dojem. Nediskutuji s lidmi, kteří nečtou oficiální zpravodajství. Kdo kritizuje americkou politiku, je troll!“

V posledních dnech se opět rozhořel spor mezi prezidentem Zemanem a americkým velvyslancem v ČR, Andrew Schapirem. V jednom šiku vytáhla do boje pražská kavárna spolu s mediální frontou na Kavčích Horách a opět do prezidenta Zemana mocně tepou. Jeho plánovaná návštěva v Moskvě 9. května je trnem v oku celé sluníčkové frontě v ČR. Redakce AE News ovšem přichází s něčím mnohem zajímavějším, totiž s náhledem do myšlení amerického velvyslance. Pokud chcete bojovat s nepřítelem, musíte ho poznat. Pochopit jeho myšlení. Jak vám ukážeme, pan velvyslanec je zdatný loutkář a i když vypadá, jako že neumí do pěti počítat, jeho uchopení moci nad českým protektorátem je doslova děsivé.

Pan velvyslanec už před měsícem poskytl rozhovor na Facebooku [1], v podstatě šlo o moderovaný chat. V něm se mohli občané ČR pana velvyslance zeptat na různé věci. My jsme byli na tento rozhovor upozorněni, a tak přinášíme jeho rozbor. Myšlení pana velvyslance se v něm zrcadlí opravdu obdivuhodně. Je zvláštní, že americký velvyslanec, ačkoliv nepochybně vzdělaný, má občany ČR za naprosté hlupáky. Některé odpovědi pana velvyslance jsou doslova jako z jiného světa, a tím nemyslím z Nového světa.

První z dotazů se týká nezávislosti společnosti Mafra a odpověď pana velvyslance je doslova jako ze žurnálu:

Schapiro: Svobodný tisk je jedním ze základních pilířů silné demokracie. Velmi mě bavila návštěva ve vydavatelstvích Economie a MAFRA. Novináři, kteří tam pracují, na mě udělali velký dojem. Vím, že někteří lidé mají různé otázky ohledně vlastnictví těchto médií a samozřejmě je důležité být ve střehu, pokud jde o nezávislost médií, ale můj osobní dojem byl takový, že tamní novináři dělají vše proto, aby zůstali nezávislími a vyhnuli se autocenzuře.

No to je ale nadělení! Pan velvyslanec navštívil největšího mediálního vydavatele v ČR, Babišovu Mafru. Co tam asi tak pan velvyslanec dělal? Pan Babiš si pozval pana Schapira na svůj volební sjezd ANO, nyní se ukazuje, že si ho pozval i do sídla Mafry. Ministr financí, majitel největšího vydavatele v zemi, si pozve amerického velvyslance na svůj volební sjezd, do svého vydavatelství a dnes vyšla informace, že se Babiš ostře opřel do prezidenta Zemana kvůli jeho cestě na oslavy Dne vítězství do Moskvy [2]. Už to chápete, jak do sebe kousky skládačky zapadají jako puzzle? Pan Babiš je koněm pana Schapira! Možná, že pan Babiš už podepsal americké straně utajenou spolupráci. Ostatně, nebylo by to poprvé v jeho životě, že?

[FOTO] Velvyslanec USA v ČR Andrew Schapiro na setkání s americkými vojáky

Ubohá je reakce pana velvyslance na dotaz, proč americká vláda neuznává lidové referendum a vůli obyvatel Krymu. Pan velvyslanec na to odpovídá sarkastickou poznámkou, že to považuje za čest, když trollové vylézají s takovými otázkami a objevují se v diskusi v takové síle. Za tuto odpověď schytal pan velvyslanec pěkné kapky v reakcích. Kdo zpochybňuje americkou politiku, je troll, podle pana velvyslance.

Z dalších dotazů nás zaujala otázka na pana velvyslance, na základě jakých důkazů začaly USA považovat Rusko ve věci ukrajinské krize za agresivní stát? S odkazem na průřez americké historie a jejich válek to pán vidí trochu jinak. No, a pan velvyslanec mu na to odpověděl skutečnou perlu, ovšem na Facebooku přeloženou do češtiny překladatelem ambasády zcela chybně. Hmmm, asi jim už nezbyly peníze na slušné překladatele kvůli všem těm grantům pro české neziskovky. Pan velvyslanec totiž odpověděl:

Schapiro: Mezi seriozními lidmi, kteří čtou legitimní zpravodajské zdroje, není moc o čem hovořit ohledně toho, kdo je zodpovědný za současnou situaci na Ukrajině.

(Věta je na Facebooku přeložena zaměstnancem ambasády chybně, protože nedává smysl a protiřečí si:  „Opravdu nelze vest seriozni debatu o tom, kdo je zodpovedny za soucasnou situaci na Ukrajine mezi temi, kteri ctou legitimni zpravodajske zdroje.„… )

Takže pan velvyslanec nám tu jasně sděluje, že se odmítá bavit s každým, kdo nečte oficiální zdroje, to znamená zdroje z mainstreamu, tedy zdroje od pana Babiše a jeho Mafry. Opět nám zapadá jeden dílek skládačky jako puzzle. Tady je dobré si uvědomit jednu věc: Protesty před ambasádou USA jsou naprosto jalové. Pan velvyslanec tyto občany považuje za pomýlené, protože nečtou mainstream, oficiální výstupy ze světových agentur Velké trojky. Anebo je čtou, ale nevěří jim. Jak je vidět, pan velvyslanec má instrukce, aby takové lidi nevnímal a nebavil se s nimi. Toto je pozice hegemona. Resp. jeho zástupce v Protektorátu. Nebaví se s opozicí v ČR, protože mu stačí ovládat lidi u moci ve státu. Hegemon nemusí předkládat důkazy o ruské agresi, protože důkazy hegemon nepotřebuje. Hegemon ukáže a to pravda jest navěky. Jak smutné, že takto se chová velvyslanec „největší demokracie na světě“.

[FOTO] Americký velvyslanec v Mafře přebírá zarámovaný první výtisk Lidových novin

Absolutní perla se nachází v rozhovoru níže, kde se pan velvyslanec vyjadřuje ve věci anexe Krymu a invaze amerických vojsk do Iráku. Tady doporučuji opravdu velkou pozornost:

Schapiro: Ruská anexe Krymu a agrese na Ukrajině jsou jasným porušením mezinárodního práva a jsou vážnou hrozbou míru a stabilitě v Evropě. Srovnání s Irákem zde není na místě. Jak řekl prezident Obama, došlo k omylům, ale v Iráku působila mezinárodní koalice pod záštitou mezinárodního práva. Rusko musí splnit dohodu z Minsku a falešná srovnání by od toho neměla odvádět pozornost.

Pan velvyslanec zde naprosto flagrantně lže. Mezinárodní koalice v Iráku nepůsobila pod záštitou mezinárodního práva, protože mandát koalici mohla udělit jen rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a k tomu nedošlo. Americká armáda, spolu s asistenty (expedičními pomocnými jednotkami různých států NATO), vtrhla do Iráku na základě rozkazu prezidenta USA, G. W. Bushe. Na základě jeho rozkazu a jeho mandátu vstoupila vojska USA a spojenců na území Iráku. Jak se americký velvyslanec opovažuje dělat z českých občanů hlupáky s vymazanou pamětí? Pod žádnou záštitou mezinárodního práva do Iráku nikdo vyslán nebyl, a to ani do současného okamžiku, kdy na jeho území řádí vojska Islámského státu vyzbrojeného americkými zbraněmi.

Ta poznámka o Obamovi a jeho přiznání, že došlo k omylům, to je pro změnu černý humor. Půl milionu Iráčanů (některé zdroje uvádí až přes jeden milion) [3] ten „omyl“ zaplatilo vlastním životem. Možná je načase vyzvat USA, aby Iráku a rodinám, které během okupace přišly o své blízké, začali Američané vyplácet kompenzace a válečné reparace za ten „omyl“.

[FOTO] Pan velvyslanec v Temelíně říká panu ministrovi Mládkovi asi něco ve smyslu: „Támhle to chceme taky!“…

V celém rozhovoru jsou další zajímavé momenty a reakce, doporučuji si je přečíst. Tento rozhovor na Facebooku je nejlepším otiskem prstu americké zahraniční politiky, který by se dal popsat jako: My rozhodujeme, kdo je v právu a kdo je agresor. My rozhodujeme, která média a které zpravodajské zdroje jsou relevantní. Kdo kritizuje americkou politiku, je troll. A s lidmi, kteří mají jiný názor, se nebavíme.

V tomto světle zůstává prezident republiky na bitevním poli jako kůl v plotě. Většina české politické reprezentace je již plně pod vlivem americké ambasády. Kolik vrcholných českých politiků slíbilo nebo dokonce už podepsalo vázací dekret americké straně, to si raději ani netroufáme domýšlet. Nečinnost BIS je děsivá, ale oni nemůžou dělat naprosto nic. Protože BIS hlásí opět jen vládě a vláda je již plně pod kontrolou amerického ministerstva zahraničí. Americké tajné služby prorůstají do hlubokých struktur bezpečnostních a mocenských složek českého státu, v této situaci mohou Američané manipulovat českými politiky a důstojníky policie i armády už tak dalece, že mohou svrhnout i prezidenta republiky na základě ústavních procedur. V situaci, kdy ministr financi kontroluje chod vlády, kontroluje tiskový a zpravodajský prostor v zemi, zve si amerického velvyslance na své sjezdy a do svého vydavatelství a útočí na prezidenta, už není možné o České republice říkat, že je suverénní. Ne, v této chvíli už žijeme v novodobém Protektorátu.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Můžete je provrtat a budou stále fungovat. Můžete je ohnout a nic se nestane. Vydrží spoustu cyklů a jsou levné. Také čekáte na nějaká "ale"?

The Islamic State (IS, formerly known as ISIS/ISIL) has released a video of jihadist thugs using sledgehammers and AK-47s to smash what appear to be statues and walls in Hatra, an ancient 2,000-year-old city in Iraq.
Read Full Article at RT.com