Sabina Slonková. Foto: Profimedia.cz / Mafra / Tomáš Krist
Co pro vás znamená nezávislá žurnalistika?
Žurnalistika, kterou neovlivňují zájmy inzertních klientů, přátel, vydavatelů, politiků a jakýchkoliv jiných lidí spojených s vydavatelstvím. Jediným zájmem nezávislé žurnalistiky je zájem čtenářů.
Z MF Dnes jste odešla už podruhé. Poprvé v roce 2003, kdy vám bývalý šéfredaktor Pavel Šafr zastavil článek o tom, že exministři Mlynář s Ambrozkem bydleli na karlovarském filmovém festivalu na účet ČEZ a Českého telecomu. Šafr to zdůvodnil tím, že MF Dnes jako partner festivalu o něm nemůže psát negativně. Byl za vaším tehdejším odchodem skutečně pouze tento článek?
Anabáze s tím článkem byla opravdu ten klíčový důvod mého odchodu. Je to přesně ten případ manipulace s obsahem, kdy zájem obchodního partnera je nadřazen zájmu čtenáře. Tyto tendence po nástupu Pavla Šafra do MF Dnes byly a toto je zřejmě nejkřiklavější případ, kdy nechal vyndat článek z už připraveného vydání. MF Dnes měla s festivalem uzavřenu dohodu, že nebude zveřejňovat zprávy, které by mohly jakýmkoliv způsobem festival poškozovat.
Jaký máte na Pavla Šafra názor dnes?
Tak jak já jsem ho zažila, myslím, že by to byl vysněný šéfredaktor pro Andreje Babiše. On opravdu nadřazoval zájmy, o kterých jsem mluvila, nad zájem čtenáře. Ale éra MF Dnes se Šafrem je pro mě minulostí a nemám důvod se k jeho osobě vracet. Náš vztah nebyl ideální, měli jsme odlišný názor na to, jak se má vyrábět obsah seriózních novin, a tak jsem odešla. Je to úplně jednoduché, pokud s tím souhlasím, tak tam pracuji, pokud se tam děje něco, s čím nesouhlasím, tak se s tím buď smířím, nebo odejdu.
Druhý odchod z MF Dnes se odehrál loni v červenci. Na pozici šéfredaktorky jste vydržela půl roku. Skutečně jste šla do tohoto deníku s tím, že budete moct pod Andrejem Babišem dělat nezávislou novinařinu?
Kdybych si to nemyslela, tak bych tam nešla.
A co odchod šéfredaktora Roberta Čásenského a dalších z redakce MF Dnes? Nevrtalo vám to hlavou?
Kdybych se rozhodovala podle toho, co si myslí okolí a kolegové novináři, tak bych třeba nikdy nešla zakládat Aktuálně.cz. Z relativní jistoty papírových novin jsme odešli do neprozkoumaného terénu internetu a všichni nám říkali, že jsme se úplně zbláznili. Ptali se nás, proč vyměňujeme jistotu za něco, co vůbec nemusí fungovat a fungovat to určitě nebude. Ve chvíli, kdy jsme Aktuálně.cz spouštěli, byly reakce dost nechápavé. Po letech nám ale dal vývoj za pravdu a tím, kdo má dnes problémy, jsou printová média.
V minulosti jste se hodně zabývala propojením politiky a byznysu. Můžete říct, že má Andrej Babiš v tomto ohledu čistý štít?
Myslím si, že jeho vztahy s některými politiky byly velmi nadstandardní. Na druhou stranu nevybočovaly z úrovně vztahů, které mají všichni velcí hráči byznysu v České republice. Myslím, že to, jestli Andrej Babiš v rámci těchto vztahů překročil hranici, kdy už se můžeme bavit například o něčem trestném, se teprve ukáže.
Vy jste se někdy v minulosti zabývala kauzou, která souvisela s jeho osobou?
Zabývala. Šlo například o podnikání Šárky Grossové, manželky bývalého premiéra, která sháněla pro své akce sponzory mezi firmami, o nichž pak její muž zhruba ve stejné době rozhodoval ve vládě. A byl mezi nimi mimo jiné i Agrofert Andreje Babiše. Tehdy jsme pátrali po okolnostech sponzoringu a odpovědi byly jasné: firmám to přinejmenším otevíralo dveře ke Grossovi.
V nedávném rozhovoru jste Karlovi Hvížďalovi řekla, že jste v MF Dnes zažívala tak velký rozpor, který v podstatě znemožňoval přípravu svobodných novin. Zkuste, prosím, tento rozpor vysvětlit na konkrétním příkladu. Co se před více než půl rokem v MF Dnes – v Mafře – dělo?
Pro mě to je všechno minulost. Uzavřela jsem kapitolu MF Dnes, když jsem odešla za Pavla Šafra a neměla jsem zapotřebí si s ním vyřizovat účty. Stejně tak jsem ji uzavřela nyní za érou MF Dnes za Andreje Babiše. Nastoupila jsem tam dobrovolně, nikdo mě nenutil, abych tam šla. Přicházela jsem tam s vědomím všech rizik, přesto mi to stálo za to pokusit se MF Dnes vrátit lesk a vliv. Chtěla jsem tu mít respektované noviny, která budu i já chtít číst. Nepovedlo se mi to, ale za pokus to určitě stálo. Pomohlo mi to k tomu, abych se zamyslela, zda chci ještě pracovat ve velkých mediálních domech, které jsou dnes až na výjimky vlastněny lidmi z předních míst tuzemského byznysového žebříčku, což nezávislou novinařinu značně limituje.
Místo šéfredaktorky MF Dnes vám tehdy nabídl přímo Andrej Babiš?
Poté, co Aktuálně.cz koupila společnost Zdeňka Bakaly Economia, se pro mě uzavřela jedna etapa. Tento projekt jsem s kolegy zakládala, stála jsem u jeho začátku, podílela jsem se na vybudování značky. Myslím, že se nám podařilo vytvořit respektovaný zpravodajský kanál. Bylo třeba posunout se dál. Přemýšlela jsem, kde v českých médiích stojí za to fungovat. Vyšla mi z toho MF Dnes. Navíc tam zůstali i lidé z doby, kdy jsem tam působila. Klíčový byl pro mě například Jiří Kubík. Sešla jsem se tedy s Andrejem Babišem a řekla mu, že chci pracovat v MF Dnes. Zpočátku se vůbec nejednalo o post šéfredaktora. Když jsem ale viděla, jakým způsobem se výběr šéfredaktora vyvíjí, s některými jmény jsem si vůbec spolupráci představit nedokázala, nakonec jsem řekla, že to budeme řídit právě s Jiřím Kubíkem.
Když jste byla na pozici šéfredaktorky MF Dnes, měla jste plné právo říct, jak bude vypadat titulní strana a jaká se budou řešit témata?
Jednoznačně, za obsah jsem zodpovídala já. Za ten půlrok, co jsem tam strávila, mohu garantovat, že všechno, co vzniklo, bylo na mou zodpovědnost. Nepustila jsem do novin nic, s čím bych nesouhlasila. Ve chvíli, kdy nastala situace, že už jsem nebyla schopna tuto odpovědnost za obsah garantovat, bylo potřeba odejít.
A v jakém případě tento okamžik nastal?
Znovu opakuji, že mě nikdo nenutil, abych tam šla a co se doma navaří, to se doma taky sní. Lidé, kteří tam se mnou byli, ty situace znají a není potřeba to rozpitvávat. Do MF Dnes jsem nastoupila za jasně daných podmínek s tím, že budu garantem svobodných, sebevědomých a nezávislých novin. Ve chvíli, kdy toto nemohu dodržet, nezbývá než odejít.
Kolik lidí z Agrofertu je v současnosti na vedoucích pozicích v Mafře?
Ve chvíli, kdy jsem odcházela, tak v představenstvu Mafry byli dva lidé z Agrofertu.
„Nebudu sedět v žádném orgánu [Mafry], nebudu vůbec mluvit s novináři, ani jim nedám interview, jako dal nedávno pan Bakala Hospodářským novinám,“ to řekl Andrej Babiš, když Mafru koupil a v únoru 2015 dal dvoustránkový rozhovor právě své MF Dnes. Co si o tom myslíte?
To jsou klasické řeči politika. Řeči se vedou a voda teče, to přece nikdo nemůže brát vážně. Tohle je věc, kterou bych MF Dnes ani Andrejovi Babišovi nezazlívala. Ale to, co zmiňujete, je podstata celého problému. Ve chvíli, kdy píšete o věcech spojených s majitelem typu Andrej Babiš, stávají se tyto články pro část veřejnosti automaticky nevěrohodné. A nenaděláte s tím vůbec nic. Nikdy nepřesvědčíte ty, kteří se nechtějí nechat přesvědčit, že svému majiteli nestraníte.
Jenže Andreji Babišovi se jako objektu při přípravě novin nemůžete vyhnout, nemůžete přestat dělat rozhovory s lídrem nejsilnější politické frakce – s vicepremiérem a zároveň ministrem financí. Pokud jste plnohodnotný deník, tak se nemůžete tvářit, že ten člověk neexistuje, i když je to zároveň váš vydavatel. Je to strašně tenká hranice, kterou ale jde obecně vybalancovat. Nesdílím názor některých kolegů, kteří oznámili, že o Zdeňkovi Bakalovi nebudou psát, když je to jejich majitel.
A jak tedy fungovala redakční politika v podobných případech za vás?
Když chtěl Andrej Babiš reagovat na nějaký článek, který jsme napsali, tak jsem ho nechala reagovat ve chvíli, když jsem zjistila, že jsme tam udělali chybu nebo nepřesnost a on má právo se k tomu vyjádřit. Fungovalo to úplně stejně jako u ostatních politiků. Byla tam nastavená vstupní pravidla, která jsme neměnila, protože mi přišla dobrá. To znamená, že u politiků si komentáře redakce sama objednává, pokud k tomu nastane výjimečná situace, ale nelze z toho udělat jejich kolbiště. Bez výjimky. Ve chvíli, kdy tam pustíte jednoho, budou tam chtít všichni. A budete pak těžko vysvětlovat, že jste nějaký komentář nevydali pouze pro to, že byl špatný a ne proto, že byl politicky „nevhodný“.
Před pár týdny jste spustila nový internetový projekt Neovlivní.cz. Plánujete mapovat vazby a kontakty lidí, kteří mají v Česku vliv. V rozhovoru pro Aktuálně.cz jste řekla, že už pracujete na prvním velkém tématu, kterým je vliv Ruska na zdejší veřejný sektor. Přibližte, jak bude celý projekt fungovat.
Deník Neovlivní.cz jsme spustili v březnu, jeho cílem je mapovat vliv v nejrůznějších částech společnosti. Jako první věc jsme popisovali večírek u Pavla Němce – zákulisního esa v justici -, kam kromě pestré směsice politiků, advokátů a podnikatelů dorazili i lidé trestně stíhaní. Ten materiál splňoval naše kritéria, kam chceme deník směřovat.
Popisoval šíři Němcových kontaktů a zároveň přinesl zjištění, že mezi účastníky byl i předseda vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš a současně lidé, jejichž trestní kauzy skončí na stole „jeho“ soudu. Takže zjevná kolize. Finálním výstupem je pak TOP 10 v justici, tedy index vlivu v oblasti spravedlnosti.
Současně jsme sestavili databázi médií, která dávají nekorigovaný prostor kremelskému pohledu na svět. Ta se bude průběžně aktualizovat a hodláme přinášet portréty významných postav ruské propagandy u nás.
Deník vydává nezávislé vydavatelství Dead Line Media. Kromě Neovlivní.cz jsme spustili i první lifestylový magazín o odpovědném životním stylu My89, který vede Lenka Tréglová. Obsah zajišťují naši kmenoví redaktoři a síť externích spolupracovníků.
Kdo váš projekt financuje a kdy společnost Dead Line Media vznikla?
Firma vznikla v prosinci 2014. Financování je v tuto chvíli rozloženo na několik zdrojů. Deník Neovlivní.cz je financován z grantů, dotací a darů. Druhou část zdrojů tvoří naše peníze a poslední částí je další vydavatelská činnost, kterou firma provozuje.
Pomalu se zde začínají etablovat nové projekty jako je názorové Echo nebo faktičtější časopis Reportér. Jakou profilaci bude mít váš internetový deník? Kde vidíte díru na trhu?
Stále tu chybí kvalitní investigativa, kterou já i můj spolupracovník Tomáš Syrovátka, dlouholetý novinář z MF Dnes, roky děláme. Stejně tak tu zcela chybí systematické mapování vlivových vazeb v určité části společnosti. Ty vám dají odpovědi na spoustu otázek, které by vás bez znalosti těchto vazeb možná ani nenapadly. Byla bych ráda, kdyby náš web fungoval s dlouhodobější platností, než je jen přebíjení jedné kauzy druhou.
Jde o podobný projekt Ondřeje Neumanna, který nedávno pod patronátem Ústavu nezávislé žurnalistiky založil Hlídacího psa, který hodně sází na datovou žurnalistiku?
Datová žurnalistika je skvělá, ale vy musíte data správně interpretovat a dávat do souvislostí s vlastními informačními zdroji. Sama o sobě je jen klíčem k pochopení určitých situací, ale záleží vždy na analýze, kterou z dat uděláte.
Jaké čtenáře chcete oslovit?
Náš web má motto O lidech a vlivu, z čehož vyplývá, že naše míříme na čtenáře s vlivem a rozhodovacími pravomocemi. Ale cílem našeho vydavatelství je přitáhnout k našim projektůmale i další lidi, kteří ať už z titulu funkce, naturelem nebo životním postojem posouvají společnost kupředu.
Obsah je zdarma, bude to tak i v budoucnu?
Bude. Na všech projektech, které tu v posledních letech vznikaly, i na experimentech velkých vydavatelských domů, je zřejmé, že je tu velmi omezený okruh lidí, který je ochoten za informace na internetu platit. Ve chvíli, kdy jste je naučil a vychoval je k tomu, že vše na internetu je zadarmo, těžko je donutíte, aby za informace platili.
Převzato z časopisu Mediažurnál Syndikátu novinářů ČR
Stáhněte si celé nejnovější číslo Mediažurnálu
